Šaolin

Šaolinští mniši - neporazitelní Kung-fu bojovníci

Dobrý den. Soren Alba vás zdraví nejnovějším článkem o chladných zbraních, který se však tentokrát nebude točit jen okolo zbraní, ale také o bojových uměních a legendárních bojovnících. V tomto článku se podíváme na Šaolinské mnichy, kteří se proslavili po celém světě díky svému bojovému umění a svým smrtícím ocelovým zbraním. Dočtete se zde o legendách spojených s mnichy, zjistíte šokující pravdu o tajemné energii Chi a poznáte neuvěřitelné nové chladné zbraně. Věřím a doufám, že se vám tento článek bude líbit.

Šaolinský mnich. Smrtící stroj z Číny ovládající Kung-fu. Skvělý mistr bojových umění a těch nejnebezpečnějších ocelových zbraní. Jaká je ale historie těchto bojovníků a proč se stali tak slavnými?

Původ Šaolinských mnichů

Šaolinští mniši byli buddhističtí kněží, kteří cvičili v Šaolinském klášteře v Číně. Šaolinští mniši chtěli žít v pasivním odloučení, ale okolní svět jim nechtěl dopřát klidu. V tu dobu bylo v okolí hodně banditů, kteří útočili na kláštery a snažili se ukrást jejich majetek. V zájmu přežití mniši zdokonalili účinné bojové umění - Kung-fu. Stalo se tak v 6. století po příchodu indického mnicha Bodhidharmy. Ten naučil Šaolinské mnichy, jak propojit vnitřní duchovní život s nácvikem starých bojových umění a jak toto bojové umění využívat při odrážení nájezdů lupičů. Dosáhli tak ještě hrozivější účinnosti.

Šaolinský mnich

Ale to byl teprve začátek dlouhé historie bojových umění, která se ke klášteru váže. V příštích staletích bojovalo o vládu nad celou říší pět různých dynastií. Zatímco se jednotlivá impéria hroutila a aliance se měnily, klášter Šaolin sloužil jako útočiště pro bojovníky všech bojujících stran. Díky různým bojovým stylům, které s sebou bojovníci přinášeli, se z kláštera stalo centrum dalšího vývoje duchovní i fyzické stránky Kung-fu.

Kung-fu

Základem výcviku mnichů je boj holýma rukama - techniky, které do kláštera přinesl Bodhidharma v 6. století. Techniky napodobují pohyby zvířat, takže mniši musejí studovat samotnou přírodu stejně důkladně, jako své bojové umění. Několik příkladů za všechny. Například styl Orla - bojovník se má vcítit do role dravého ptáka útočícího na kořist, útok směřuje na oči a na hrdlo. Had je založen na technikách krouživých pohybů a bleskových pohybů. Kudlanka nábožná - bojovník drží ruce ohnuté tak, že napodobuje výhružný postoj známého predátora z hmyzí říše. Asi nejagresivnějším stylem je Tygr - je to rychlý a účinný styl napodobující pohyby tygřích tlap. Bojovník napodobuje tygří drápy, takže veškerá síla úderů se soustředí do konečků prstů zasahujících citlivé body protivníka. Tygr v Kung-fu zasahuje citlivé body soupeře a trhá je. Údery jsou tak mnohem bolestivější. Takže namísto dlaně nebo pěsti bojovník zatne prsty a trhne.

Mniši se bojem proslavili, ale kodex buddhismu jim vždy bránil stát se agresory. Dovednosti mnichů slouží k očištění od zla. Nic víc, nic míň.

Navzdory pasivní povaze však měli Šaolinští mniši díky jejich intenzivnímu výcviku bojové schopnosti jako nikdo jiný. Tisíce let výcviku převedených k dokonalosti. Šaolinští mniši také nosili fyzické odznaky, když si na paže vypálili cejch dokazující jejich vyspělost. Šaolinský mnich byl díky výcviku ekvivalentem tisíce vojáků! Cvičili 1000krát víc, než běžný člověk. Mniši denně trénovali celé hodiny, aby zdokonalili své techniky sebeobrany. Mohli stát jako pták tak dlouho, dokud nedohořelo kadidlo. To mohlo trvat i několik hodin. Jejich trénink byl intenzivní, byl to způsob života. Vypěstovali si tak například v nohou pružnost pro vysoké kopy a také rychlé pohyby rukou. Jejich paže byly skoro jako z oceli, dokázali s nimi přerazit dřevo nebo rozbít cihly!

Chi

Kromě toho, že vycházejí z přírody, mají všechny šaolinské zvířecí styly jedno společné - Chi. Doslova to znamená „životní síla“. Chi je vnitřní energie každého tvora. Bodhidharma mnichy naučil, že mohou svou vnitřní energii propojit s tvrdým fyzickým tréninkem. Meditativním dýchacím cvičením se mohou dostat do stavu vypuzení mysli, kdy necítí žádnou bolest a mají mimořádnou sílu. Mniši této odolnosti a soustředěnosti dosahují například tím, že balancují na kamenech uprostřed řeky, buší do dřevěných sloupů a cvičí údery do pytlů s fazolemi. Při meditaci se pak musíte soustředit jen na své Chi a oprostit se od všech ostatních myšlenek. Nejde jen o nějaké starobylé báchorky. Moderní medicínské výzkumy odhalily, že meditativní síla Chi dokáže omezit produkci vedlejších látek způsobujících bolest a stres a vyvolat v mozku pozitivní vlny omezující vnímání bolesti.

Ale žádná z ukázek Chi není tak úžasná, jako dávný příběh o Šaolinských mniších. V 7. století vypukla válka mezi dynastiemi Tang a Sui. Armáda Sui měla převahu, dokud generál dynastie Tang nepožádal o pomoc mnichy z kláštera Šaolin, jehož byl podporovatelem. Díky technikám, které po celá staletí zdokonalovali a díky Chi, jejíž sílu jim odhalil Bodhidharma, dokázala skupina 13 Šaolinských mnichů porazit celou armádu Sui! Během jednoho dne se Kung-fu stalo nejuznávanějším bojovým uměním v celé Asii a zároveň se zrodila legenda kláštera Šaolin.

Šaolinské zbraně

Kromě bojových umění však Šaolinští mniši ovládali i celý arzenál smrtících zbraní. Když se na tyto zbraně člověk podívá, často nedokáže pochopit, že patřily mírumilovným mnichům. Na mnichy, kteří se jenom bránili, totiž měli dost agresivní zbraně.

Šaolinští mniši vyvinuli ocelové zbraně, které dokázaly odolat všemu, co jim protivníci postavili do cesty. Například dvojice háků - hrozivé ruční zbraně, čtyři smrtící nástroje v jednom. Zadní hrana háku se používá jako meč, zahnutá část slouží k blokování, chránič ruky jako sečný boxer a nakonec spodní část slouží jako dýka. Mniši se těmito zbraněmi oháněli s dokonalou mrštností.

Dvojice háků

Při útoku můžete zasadit hodně úderů shora nebo taky druhou stranou směrem nahoru a okamžitě přejít do úderu shora. Potřebujete k tomu výcvik. Výsledkem je něco jako chirurgický balet. Oba háky lze spojit a prodloužit na dosah ostří 180 centimetrů. Tento způsob boje se šaolinskými háky spočíval v tom, že ostří jednoho z háků rozseklo protivníkovi břicho a životně důležité orgány.

Šaolinský mnich měl k dispozici nástroj pro rychlé zabíjení na krátkou vzdálenost - bodce Emei. Bodce ukryté pod rouchem dokázal mnich tasit ohromující rychlostí. Dýky Emei nebo bodce Emei jsou oboustranné, velmi lehké a snadno se ukrývají, takže je snadno vytasíte. Začnete s nimi točit, abyste protivníka rozptýlili, a pak zaútočíte druhou rukou. Je to velice chytré, protože zrak je nejcitlivější na pohyb. Zaměří se na nejvíce pohyblivý cíl a člověk přestane vnímat cokoli jiného. Dostane se na to spousta krve, takže roztočením jí hodně odstraníte a namažete bodec, aby snáze pronikl do cíle.

Bodce Emei

Šaolinští mniši zabíjeli jen v nezbytném případě. Byli pasivní, neměli potěšení z podrobení druhého člověka silou. Hlavní bojovou taktikou mnichů byla sebeobrana a zastavení útočníka. Často k tomu používali zbraň, kterou měl mnich mimo chrám vždycky u sebe. Hůl z bílého řešetláku, tvrdého čínského dřeva, která dokáže zasadit mocné údery. Sloužila k tomu, aby si mnich udržel odstup. Je také velmi účinná při odzbrojování protivníka. Je to velmi účinný nástroj. Dá se s ní útočit nejrůznějšími způsoby. Odstrčit nepřítele, uhodit jej koncem hole, otočit se a uhodit protivníka znovu… Lze se tak bránit proti meči, holi, kopí. Dá se i roztočit pro blokování. Je poměrně lehká, takže je hodně rychlá, ale je také dostatečně silná, aby dokázala něco rozbít. Aby Šaolinští mniši získali dovednost potřebnou k rozbití lebky, cvičili na hliněných nádobách.

Hůl z bílého řešetláku

Ale i když byly řešetlákové hole hrozivými zbraněmi, nesloužily primárně jako smrtící zbraně. Jde spíš o to, že jsou dost rychlé a dostatečně přesné, aby někoho odzbrojily, omráčily, a mnich mohl přejít k další zbrani.

Šaolinští mniši používali flexibilní zbraně, které dokáží překvapivý útok na velkou vzdálenost a zároveň způsobí zranění. Příkladem je řetězový bič. Metr a půl ocelových článků s kovovými bodci. Řetězový bič se roztáčí krouživým způsobem, takže vytvoří kruh smrti, do nějž se bojí vstoupit většina nepřátel. Ten zvuk slouží k tomu, aby člověk věděl, kde je řetěz. V podstatě ho nevidíte, protože pohybuje se velmi rychle. Bič je tvořen devíti ocelovými články, přičemž v boji sehraje největší roli především sedmý a osmý článek. To stačí, aby se to obtočilo kolem zbraně nebo to zranilo někoho v obličeji. Tuhle zbraň navíc nejde blokovat, protože má ohebné konce, které se otočí a zasáhnou vás zezadu. Ať už se tedy protivník kryje mečem, holí nebo štítem, proti této zbrani obrana není.

Řetězový bič

Další zbraně ale byly ještě hrozivější a měly i zastrašující účinek. Jako například kůsa, která se v 8. století používala na podsekávání nohou koní nepřátelských jezdců. Devět kovových kroužků na čepeli sloužilo k vydávání typického zvuku, který děsil nepřátele, kteří již se zbraní přišli do styku. Zbraň se uvede do pohybu nohou. Kopnete do zadního konce a rotací se zvedne čepel, ostřím vzhůru.

Kůsa

Tím bych tento článek ukončil. Myslím si, že není pochyb o tom, že Šaolinští mniši jsou právem jedni z nejlepších bojovníků všech dob. Doufám, že se vám tento článek líbil.

Zdroje obrázků:

Šaolinský mnich: https://www.karatemart.com/shaolin-monk-robe

Dvojice háků: http://s287.photobucket.com/user/TheParadiseGardens/media/Bonny%20Corporation%20Peoples/special_tiger_hook_3a.jpg.html

Bodce Emei: http://www.daretowrite.com/news-and-events/

Řešetláková hůl: http://www.jowgashaolin.com/store.shtml

Řetězový bič: http://www.shaolin.ie/Chain-Whip.html

Kůsa: http://www.wle.com/products/W063-T.html

//sazimecesko: