NOVINKY

arr3SLEVA 5% pro Vás!Zaregistrujte se zde a získejte slevu 5% na jakýkoliv Váš nákup!!! ! Registrace je ZDARMA! Zároveň... arr3Rozdáváme DÁREČKY!!!Víme, že maličkosti potěší... a víme, že pokud je maličkost užitečná, tak potěší... arr3Přihlašení ZDE!Jste-li již naši registrovaní uživatelé, klikněte ZDE a přihlašte se před nákupem! Náš systém Vám...

KONTAKTY

www.chladnezbrane.eu
Tyršova 334
Velký Osek 281 51
tel: +420 774 140 390
napište nám

Nyní nově zasíláme I NA SLOVENSKO!!! :-)

Na popud slovenských zákazníků jsme vytvořili i tuto možnost. Je vidět, že Slovákům také záleží na dobré ceně ;-)
Podmínkou je však nákup nad 800,- a platba předem na účet.
Více informací zde


ČLÁNKY
Vrhací hvězdice alias "shuriken" - postrach samurajů!

Kdo by neznal bájné vrhací hvězdice! Holywood tomu dal za své a proslavil je po celém světě :-)
Dovolil jsem si napsat článek, který by na tuto legendární zbraň vrhal větší světlo:

Vrhací hvězdice jsou zbraní slavných nindžů středověkého Japonska.
Kultura nindžů se rozkládala roztroušeně po celém Japonsku, nejslavnější však žily v oblastech Koga a Iga. Nindžové potřebovali tiché a rychlé zbraně, kterými by mohli zranit či zpomalit nepřítele na svých žoldáckých misích. Vrhací hvězdice ("hira shuriken") a tenké vrhací jehly/tyčky ("bo shuriken") jim tuto možnost umožňovaly.
Bojové umění, které se zabývá vrháním shurikenů, se nazývá "shurikenjutsu". Toto umění bylo vyučováno v mnoha tajných školách, jako např. agjú Rjú, Katori Šintó Rjú, Itto Rjú, Kukišin Rjú a Togakure Rjú. Dnes je možné toto umění navštěvovat v Praze pod vedením P. Slavíka ;-)

Na rozdíl od oblíbené domněnky (z videoher, filmů a podobně) Shuriken nebyla určená jako vražená zbraň, ale spíše jako pomocná zbraň, která občas vylepšila roli válečníka, který užíval většinou meč nebo kopí. Užívány byly především v případech nějakého neobvyklého zmatku nebo rozptýlení, vždy takticky, aby zvýhodnily pozici uživatele před protivníkovou. Většinou se mířilo na oči,obličej, dlaně a chodidla. Prudký hod vrhací hvězdicí mohl vážně zranit či dát nindžovi prostor a čas k tomu, aby mohl vytáhnout svůj meč a na zazkočeného protivníka zaútočit.
Nindža nosil často více vrhacích hvězdic. Často je měl navlečené na provázku, jelikož většina vrhacích hvězdic v sobě měly vyřízlý otvor. Vrhací hvězdice byly často různě tvarované, vyráběly se z tenkých plechů, kovových podložek či z mincí. Vrhací hvězdice byly velké od 8 do cca 12 cm v průměru. Nindža také dokázal křesáním některých hvězdic vytvořit jiskru a zažehnout tak některou ze svých výbušnin a vyvolat požár.
Shurikeny bývaly často také potřeny jedem či výkaly, které pak infikovaly ránu a z pouhého zranění udělaly bolestivou smrt.


Vrhací jehly - bo shurikeny - se zase často vyráběly z tesařských hřebů. Jednalo se o 12 - 15 cm dlouhé jehly s jedním špičatým koncem. Vrhání s nimi bylo obtížnější, jelikož požadovalo správné vypočítání otáček a zabodnutí se špičkou. Vrhalo se spodem, shora, vleže, nejčastěji na čtvrtotočku či půlotočku.
Specifická technika vrhání bo shurikenů tkví v jejich držení. Bo shuriken se drží téměř celý skrytý v dlani přidržování palcem. Průdkým švihem zeshora dolů a povolením palce se bo shuriken uvolní setrvační silou a vyletí. 
K úspěšnému hodu je však zapotřebí tréninku stejně jako např. ve vrhání nožem.

Vyzkoušejte si, jaké to je je být nindžou ;-)
Nebo jen tak pro zábavu!
Nejširší výběr vrhacích hvězdic na českém trhu naleznete zde!

Ninjové a Samurajové

Ninjové a samurajové

Dobrý den. Mám tady pro vás úplně nový článek o bojovnících starého Japonska. Když se řeknou v jedné větě slova „Japonsko“ a „bojovník“, okamžitě si vybavíte dvě postavy - samuraje a ninju. Oba byli slavní japonští bojovníci, ale používali zcela jiné zbraně a bojové taktiky. V tomto článku se podíváme na oba tyto bojovníky a podrobně prozkoumáme jejich nejvíce smrtící zbraně. Věřím a doufám, že se vám můj článek bude líbit.

Ninjové

Ninja. Legendární japonský expert na zabíjení. Nejznámější zabiják historie. Postrach samurajů. Ale díky čemu se ninjové tolik proslavili? A jaké byly jejich nejpoužívanější zbraně?

Abyste pochopili podstatu síly ninjů, musíte vědět, odkud se vzali. Původně to nebyli bojovníci, byli to farmáři, vesničané, rolníci. Jako většina lidí i oni toužili po svobodě, ale Japonsku tehdy vládli feudální páni a jejich vojenská kasta samurajů. To byli skvěle vycvičení bojovníci. Ve férovém boji by proti nim farmáři a vesničané neměli moc šancí, proto musela jít férovou stranou. Síla ninjů je v jejich obratnosti a v jejich způsobu myšlení, který jim umožňuje dělat naprosto neočekávané věci. Odvedou vaši pozornost a už jste bez nohy. Ani se nenadějete a máte písek v očích. Ninjové byli první vojáci zvláštních jednotek.

V boji ninjové používali cokoliv, co by jim poskytlo sebemenší výhodu. Ninja dává přednost prvku překvapení. Ninja nemá žádné brnění, nic ho tedy nechrání proti případnému zásahu, je ale mnohem rychlejší a má na výběr doslova celý arzenál zbraní. Ninja ovládal opravdu hodně zbraní, protože když vás nemohl zasáhnout s jednou, podařilo se mu to s tou druhou. Když vás netrefí nahoře, zasáhne vás dole. Když to nejde dole, zkusí to zase nahoře.

Ninja se nesnažil vší silou něco zasáhnout, cílem byla přesnost. Ninjové pracovali na co nejlepší technice. Každý jejich úder měl být co možná nejsmrtelnější. Ale nečelili síle ještě větší silou, snažili se vyvést soupeře z rovnováhy. Ninja se při tréninku nezaměřoval jen na fyzickou sílu, ale i na sílu ducha. Díky tomu vítězil nad samuraji.

Ninjovy nejpoužívanější zbraně

V Japonsku se ninjové stali doslova legendou, díky bojům proti obávaným samurajům, v nichž vítězili. Ninjové měli zbraně pro každou situaci. Nejobávanější byl jejich meč spojující v sobě rychlost a údernou sílu. Vyvinul se ze samurajského meče Katana, říká se mu Ninjato. Ninjato je 70 centimetrů té nejostřejší oceli určené pro sekání i bodání. Jedno z jeho tajemství je dlouhá pochva, ale meč uvnitř je o něco kratší. Díky tomu se dá mnohem rychleji vytasit.

Jednou z ninjových nejjednodušších a nejúčinnějších zbraní byla foukačka. Je vyrobená z bambusu a vystřeluje malé šipky. Šipky samotné mohou vypadat docela neškodně, ale jejich špičky byly namočené v opravdu prudkém jedu, známém jako tetrodoxin. Ten pochází z ryby jménem čtverzubec fugu. Díky koncentrovanému jedu na špičce stačí jediný zásah a jste mrtví.

Ale ninjovou asi nejznámější zbraní byl shuriken neboli hvězdice. Vrhací zbraň ostrá jako žiletka, kterou neomylně zasahuje svůj cíl. Když vrháte shurikenem, používáte techniku hodu z napřažené ruky. Co nejvíc síly a rychlosti. Ostří shurikenů připomíná několik skalpelů. Skalpely letící vám přímo do tváře, přímo do vašeho oka, přímo do krku, přímo do hrudníku.

Vrhací hvězdice a otrávené šipky jsou ale smrtící jenom tehdy, pokud zasáhnou cíl. Samurajové však byli celí v brnění, což omezovalo možnosti použití shurikenů a foukaček. Ninjové ale mají tajnou zbraň určenou k zabíjení. K zabíjení samurajů v brnění. Tou zbraní je Kusarigama. Kusarigama je vlastně kombinací dvou zbraní - ostrého srpu a řetězu s koulí na jeho konci. Srp zvaný Kama původně používali rolníci na sklízení pšenice. Snadno jím zachytíte a znehybníte končetiny nebo jím zachytíte soupeřovu zbraň. Pak máte řetěz. Závaží na jeho konci mu dává velkou rychlost. Snadno se omotá kolem končetin. Jak krouží, odstředivá síla se postará o zbytek. Když potom srpem zasáhnete protivníka do boku, musíte silně trhnout ven a vyrvete všechno, co zachytíte uvnitř soupeřova těla. Kusarigama je rychlá a smrtící.

Ale jedna z nejlepších ninjových zbraní proti brnění byla pro samuraje naprostým překvapením - černá vejce. Byla to vyfouknutá vejce naplněná rozdrceným sklem. Za pomoci dostupných předmětů se tak ninjům podařilo stvořit zbraň k oslepení protivníka. Jednoduchá, ale efektivní zbraň. Rozdrtíte vejce rukou, hodíte na samuraje a ten nemá šanci. Právě tato černá vejce dala vzniknout legendě, že ninja dokáže zmizet v oblaku prachu. Jen si představte, jak máte v očích rozdrcené sklo. Působí to strašnou bolest a zhoršuje se to s každým mrknutím, protože vám kousky skla škrábou rohovku. Tím jste o krok blíž smrti.

Černá vejce ninjů se ale neplnila jenom sklem. Ninjové do nich dávali i koncentrovanou tekutinu vyrobenou z chilli papriček. Ninjové tak vyvinuli první pepřový sprej na světě! Pepř a chilli papričky v očích způsobují opravdu trýznivou bolest. Černá vejce tak vlastně přiblížila nepřátele smrtícímu úderu ninjů. Stačí, když se ta věc rozstříkne blízko soupeřových očí. Začne to pronikat dovnitř a vyvolá prudkou bolest.

 

 

Samurajové

Samuraj. Japonský rozsévač smrti, rychlý jako blesk. Tohoto bojovníka známe především z hollywoodských filmů jako „Poslední samuraj“ nebo „47 róninů“, ale jací byli ve skutečnosti? A jaké zbraně používali?

Termín samuraj znamená „sloužit“. Samuraj sloužil svým pánům, což byli ve středověkém Japonsku feudální páni. Právě samuraj obstarával boj a chránil šlechtu. Nejlepším osudem, jaký mohl samuraje potkat, bylo jít do boje a zemřít za své pány, být loajální a čestný.

Styl samurajského boje byl směsicí divošských a civilizovaných způsobů. Každý pohyb musí být precizní, chyba neexistuje. Samuraj nedělá chyby. Samurajům byla vlastní inteligence, načasování, síla a reflex. Samuraj vstupoval do boje naprosto soustředěně. Samuraj vždy používal v boji svůj vytříbený intelekt, prozíravost, používal strategii a hledal slabá místa svého protivníka. Našel si soupeře a bojoval s ním, dokud ho nezabil nebo dokud nebyl sám zabit. Na panteonu válečníků je samuraj určitě ten největší.

Japonská kultura věřila, že při výcviku nelze promeškat ani minutu. Čím dříve se s výcvikem zabíjení nepřátel začalo, tím lépe. Samurajský výcvik neměl konce, stále se při něm hledala dokonalost mysli, těla a zbraně. Samurajové věřili, že vzdělaný válečník je vražednější.

Samurajové používali brnění, ovšem nikdy ne štíty. Samurajové věřili, že štít je výrazem slabosti. V Bušidó se říká: „Jdeš-li do boje odhodlán zemřít, přežiješ. Jdeš-li do boje a doufáš, že přežiješ, určitě to nedokážeš.“

Pro samuraje byl jediným rovnocenným soupeřem jiný samuraj. Takže není pochyb o tom, že samurajové byli jedni z nejlepších válečníků dějin.

Samurajské zbraně

Hlavní zbraní samuraje byla katana - tři čtvrtě metru zahnuté oceli ostřejší než břitva. Katana představuje možná nejstrašnější zbraň, jakou kdy člověk vyrobil. Má úžasné ostří tvrdé jako diamant. Samurajové věří, že katana obsahuje samotnou duši samuraje. Tasení katany z pochvy se stalo samostatným bojovým uměním zvaným lai-jutsu. Japonci celé roky studovali, jak se co nejrychleji dostat z bodu A do bodu B. Samuraj svého nepřítele zasáhl rovnou při tasení.

Dnes se pro zkoušení sekacích vlastností samurajské katany používá materiál zvaný Tatami - ekvivalent lidské kosti. Ale ve feudálním Japonsku existoval i lepší způsob, jak otestovat ostrost meče - použít lidská těla. Když vás přistihli při krádeži, usekli vám ruku. Když jste byli obviněni z vážnějších zločinů, přesekli vás vedví. Meči, který dokáže rozseknout člověka vejpůl, se říkalo „meč pro jedno tělo“. Ale z historie známe i meče, které dokázaly přeseknout dvě, tři, čtyři těla.

Dávno předtím, než se duší samuraje stala katana, zdokonalili japonští válečníci smrtonosnou zbraň zvanou Yumi. Luk vysoký více než dva metry, tedy více než měří lučištník. Tato délka umožňuje ohromnou palebnou sílu. Samurajové byli mistři lukostřelby a v boji mířili na oko nepřítele, aby byla rána smrtelná.

Samurajský styl boje byl založený na dovednosti a přesnosti. A na porcování soupeře se nic nehodilo víc, než Naginata - dva metry porcovací síly s ostřím jako břitva. Poprvé tuto zbraň začali používat mniši v klášterech, protože na kláštery útočili všemožní nájezdníci. V rukou odborníka rozsévala Naginata smrt i na větší vzdálenost. Bojovníci prováděli rozmáchlé pohyby, přehazovali úchop, mohli odrážet útok, útočit… Rozmáchlými pohyby si udržovali protivníky od těla.

Ovšem jedna ze samurajských zbraní byla tak strašlivá, že se stala součástí mýtů o zlých stvořeních. V západní mytologii nosí ďáblové vidle, japonští démoni nosí mnohem strašnější zbraň - Kanabo. Kanabo dokázala lámat meče, prorážet brnění a tříštit kosti. Kovové cvočky na zbrani dokázaly rozervat téměř cokoliv. Tato hrozivá zbraň je hodně těžká, váží kolem 14 kilogramů. Je to bourací koule, kterou držíte v rukou.

A tím tento článek končí. Poznali jsme dva legendární japonské bojovníky, jejich bojové taktiky a nejstrašnější zbraně. Doufám, že se vám tento článek líbil.

Zdroje obrázků:

Kusarigama: http://www.rwbyrpg.com/t261-as-it-began-open

Ninjato: http://www.trueswords.com/masahiro-engraved-dragon-ninjato-sword-razor-sharp-p-5013.html

Černá vejce: http://japanory.typepad.co.uk/japanory/transport/

Naginata: http://casiberia.com/product/naginata/sh1020

Yumi: https://en.wikipedia.org/wiki/Yumi

Kanabo: http://www.sagacombat.com/blog/5-fairly-normal-martial-arts-weapons-you-never-trained/

 

 

Kdo jsou to "NINDŽOVÉ"??!

Mými rodiči jsou nebesa a země.

Mým domovem je mé tělo.

Mou silou je má věrnost (loajalita).

Mým kouzlem je můj výcvik.

Můj život i má smrt je moje dýchání.

Mé tělo je sebeovládání.

Mé oči jsou slunce.

Mé uši jsou jemnost a citlivost.

Mým zákonem je sebezáchova.

Mou silou je přizpůsobivost.

Mou ambicí je plné využití každé příležitosti.

Mým přítelem je moje mysl.

Mým nepřítelem je neopatrnost.

Má cesta je nindžucu.


Tajní japonští zabijáci a špióni, zvaní nindžové, nebyli vybájenými postavami. Ve starověkém Japonsku od 6. stol. n. l. až do 17. stol. skutečně žili a existovali. Byli to nájemní bojovníci, vyhledávaní zejména na těchto pět činností: vyzvědačství, průzkum v nepřátelském teritoriu, doručování tajných zpráv, sabotážní akce a také zabíjení označených osob. Používali celou řadu vlastních či jinak poupravených zbraní, které jim umožňovali udeřit vždy rychle, tiše a tvrdě. Mezi nejoblíbenější zbraně patřili "shurikeny" - vrhací zbraně/hvězdice na krátkou vzdálenost. Některé funkční a ostré repliky naleznete v naší nabídce zde. Na delší vzdálenost používali nehlučné foukačky/flusačky, jejichž šipky často namáčeli v jedech. 

Nunchaku byly také velice oblíbené, především pro svou snadnou výrobu a účinnou sílu. Původní účel tohoto nástroje byl malý cep, kterým se v kleče mlátilo obilí. Jelikož prostý lid však nemohl vlastnit zbraně (tato výsada patřila samurajům - šlechty), vznikla z tohoto malého cepu legendární zbraň.

Byly to ale také jejich schopnosti a dovednosti, jež z nich vytvořili postavy, které ostatních lidech vzbuzovaly obavy a strach. Patřila k nim schopnost přemisťovat se rychle a nepozorovaně na velké vzdálenosti, dovednost skrývat se v kterémkoliv prostředí, umění se zdánlivě ztratit a znovu se objevit a mnohé další.

 

Začátky nindžucu, jež  se obvykle datují přibližně mezi lety 500 až 300 před n. l., se všeobecně připisují – jako ostatně většina orientálních bojových umění – čínským vlivům. Neexistuje žádný stručný anglický výraz, jímž by se dal přesně vyjádřit. První zmínky o nindžích jsou z konce 6. století, kdy japonský kníže Šótoku využil jejich služeb pro výzvědné úkoly.

Tzv. „zlatý věk“ nindžů začal na počátku válek Sengoku, kdy se název „nindža“, jakožto „muž ze stínu“ stal známý v širší veřejnosti. Nindžové byli najímány různými vladci pro všelijaké bojové účely. Také se však s nimi znepřátelili a vedli válku. Například japonský vojevůdce Oda Nobunagou se znepřátelil se skupinou nindžů z oblasti Iga. V roce 1579 vyslal Nobunaga do údolí Iga armádu o 8000 můžů! Avšak nindžové, kteří na vojáky útočili ze svých úkrytů v horách, dokázali vojsko vytlačit zpět. Až v roce 1581 se Nobunaga rozhodl zcela vyhubit skupinu nindžů Iga. Vyslal tedy proti nim vojsko zhruba o 50 000 mužů i s nindži najatých z jiných klanů. Nindžů z Iga bylo pouze okolo 4000, přesto vedli obrannou bitvu zhruba jeden měsíc. Poté rozpustili své veškeré obranné jednotky a rozptýlili se po celém Japonsku. Po několika letech se rozptýleným příslušníkům nindžů z Iga podařilo opět pospojovat do menších klanů, jež se vytvářely v různých částech Japonska.

Jiné velmi známé seskupení nindžů bylo z území Koga. Zahrnovalo okolo 53 rodin. Specializovali se na léčitelství, konstrukci různých nástrojů a zbraní a na manipulaci s výbušninami. Počet bojovníků v této skupině sice nebyl veliký, byli to však elitní bojovníci a stali se tak vedle skupiny nindžů z Iga nejproslulejší skupinou v celých dějinách nindžucu.

V roce 1600 zachránili tito bojovníci ze skupiny Koga vladaře Tokugawu před vražedným útokem. Vyrobili figurínu, která znázorňovala knížete Tokugawu, a naplnili ji výbušninou. Tu pak vyslali na cestu v kočáře i s ozbrojeným doprovodem, aby nepřátelé nabyli dojmu, že v kočáře jede pravý Tokugawa. Lest se podařila: nepřátelé na vůz zaútočili, přičemž celý doprovod bránil vůz do posledního muže. Tím však úspěšně upoutali pozornost a skutečný kníže Tokugawa odjel z nebezpečné oblasti v jiném voze.

Tokugawa na tuto službu nezapomněl. A když se v roce 1603 stal šogúnem a vladl celému Japonsku, těšili se nindžové z Koga jeho důvěře. Jako šogún jejich služeb nadále využíval.

Když skončilo chaotické období Sengoku, začalo v roce 1600 téměř třistaleté období míru a prosperity označované v dějinách Japonska jako éra Tokugawa. Tokugawa po svém jmenování šogúnem se přestěhoval do Tokia. Vzal s sebou oddíl tří set nejlepších nindžů z oblastí Koga i Iga. Ty mu pak zajišťovali bezpečnost na jeho hradě.

Nindžové v tomto období míru sice nadále vykonávali špionážní práce, kurýrní služby nebo opatřování informací, ale plnili zejména úlohu tělesných strážců Tokugawy.

Postupem času nindžové stárli a jen málo mladých mužů bylo ochotno podstupovat náročný výcvik, jež jediný je mohl naučit všemu, co musel opravdový nindža umět a znát. A tak v druhé polovině sedmnáctého století umění nindžucu pomalu vymíralo. Naštěstí byly všechny metody a techniky zaznamenány pro budoucí potřebu v „tygřím svitku nindžů z Koga“.

 

Autor článku: Ondřej Kurka

Zdroje: Tygří svitek nindžů z Koga (Jay Sensei)

Nindžové 1460 - 1650 (Stephen Turnbull)

Naruto - anime/manga ze světa nindžů a samurajů!

Naruto je japonský seriál vytvořený podle předlohy Mangy Masashi Kishimota. Příběh vypráví o malém sirotkovi jménem Naruto, který již od dětství hledá uznání od obyvatel jeho vesnice. Ti ho ovšem nenávidí protože má v sobě zapečetěného liščího démona jménem Kyuubi. Naruto to však neví, a proto si myslí že ho lidé nenávidí za to jaký je, a tak se snaží zesílit a stát se Hokagem, což je nejsilnější ninja ve vesnici.

V Naruto využívají ninjové různé druhy zbraní. Nejčastější užívanou zbraní jsou Kunaie a shurikeny, neboli vrhací nože a hvězdice. Je to základní zbraň užívaná každým ninjou. Někdy jsou tyto zbraně upraveny například drátem, kterým ovlivňují směr letu nebo výbušnými lístky které při nárazu explodují. Krom klasických shurikenů využívají i shurikeny větších rozměrů nebo speciální Fuuma Shurikeny, které jsou rozkládací, větší a tenčí než klasický shuriken. Další výbavou ninjů jsou svitky, do kterých si ninja může zapečetit cokoliv potřebuje - např. techniku, výbavu a hlavně zbraně. Přeborníkem v užívání svitků a zbraní v Naruto je Kunoichi Ten Ten.  Ninjové v Naruto dále využívají i další klasické zbraně dávného východu, Nunjaku, saie, tanto, výbušné kuličky, tomfy a tak dál. Nejoblíbenější zbraní jsou však meče. Využívají je nejen ninjové, ale také zvláštní jednotky Anbu (jednotky bojující pro vesnici  něco jako zásahová jednotka) ,ale i samurajové.  Mezi nejslavnější meče patří tyto čtyři:

Kubikiry:

Obří popravčí meč z masivního kusu oceli. Meč patřící ninjovi z Kirigakure no Sato (skrytá mlžná) Momochi Zabuzovi. Tento meč vyniká svou ostrostí a na své rozměry úžasnou lehkostí. Má nastavitelnou rukojeť a je to jeden z legendárních mečů které nosívá Sedm šermířů z Mlžné. Meč také vyniká unikátní schopností. Pokud se jeho ostří poškodí nebo zlomí, je možné ho snadno opravit a to díky krvi kterou ostří prolije, ta jej znovu zocelý.

 

 

Samehada:

Zvláštní ostří tvořené ze žraločí kůže, tudíž jeho ostří neřeže, ale trhá. Další z legendárních mečů patřící Hoshigaki Kisamemu, žraločímu muži, přezdívanému Bijuu bez ocasů. Tato legendární čepel nejen že je velmi pevná a ostrá, ale také má zvláštní schopnost, že požírá chakru protivníka, stačí aby se jen dotkla či srazila se zbraní nepřítele. Další zvláštností je, že Samehada má vlastní uvažovaní. Dá se tedy pokládat za živou. Je velmi vybíravá a svého majitele si vybere podle toho, jak jí chutná jeho chakra (životní síla).

 

Kurosawa:

Legendární Katana patřící legendárnímu šermíři a samurajovi Mifunemu. Jedná se o klasickou katanu z Chakrové oceli, je velice ostrá a dokáže přetnout cokoliv. Tato katana prošla už spousty bitvami a i bez nějaké speciální schopnosti dokáže v řadách nepřátel udělat pěknou paseku.

 

 

Ikazuchi no Kiba:


Takzvané Ikazuchiho tesáky jsou další legendární zbraní v Naruto, patřící členovi Sedmy šermířů z Mlžné Ameyuri Ringo. Tyto dva krátké meče jsou lehké zbraně z tenké oceli sloužící k rychlé akci. Krom toho se dají použít i v boji na dálku, neboť jejich zvláštní schopností je přivolávání blesků. Tímto se zbraň stává velmi nebezpečnou pro nepřátele, neboť zbraň může vyslat elektrický výboj i při seknutí nebo zkřížení zbraní.

 

Autor: Zero alias J. Soboťák

Vrhací nože, hvězdice, sekery apod.

VRHACÍ ZBRANĚ: DRUHY, POUŽITÍ A VÝSKYT VE FILMECH

Tento článek jsem se rozhodl napsat na téma vrhacích zbraní. Na vaší stránce jsem už nakoupil velké množství vrhacích zbraní, od šipek, přes nože a hvězdice, až po tomawawk. Všechny tyto zbraně jsou nádherné, kvalitní a skvěle se s nimi hází. V tomto článku jsem se rozhodl popsat druhy vrhacích zbraní, objasnit jejich historii a ukázat, v jakých filmech se s nimi můžeme setkat.

VRHACÍ NOŽE

Jak už napovídá název, jsou to nože navržené speciálně k házení neboli vrhání. Nejběžnější rozměry jsou 15 až 20 centimetrů, mohou být ale i větší či menší. V reálném životě se používají ke sportovnímu házení, ve filmech je často vidíme jako bojovou zbraň. Jsou praktické, protože se dají snadno skrýt, nepozorovaně nosit a v případě potřeby i rychle vytáhnout a dá se s nimi tiše zabít (myšleno hypoteticky). Dají se házet spodem či vrchem, s rotací i bez rotace. Záleží na konkrétní situaci a samozřejmě i stylu daného člověka.

S vrhacími noži se můžeme setkat v nespočtu filmů a seriálů. Za zmínku stojí třeba veleúspěšný sci-fi film „Hunger Games“, kde jsou vrhací nože oblíbenou zbraní jedné z hlavních postav. Konkrétně v tomto filmu můžeme vidět vrhací nože „JACK RIPPER“, „KUNAI“ a „THUNDER BOLT“. Vrhací nože můžeme vidět i v animovaném filmu „Kung Fu Panda 2“ z roku 2011, kde je používá albínský páv Lord Shen. Když se na tyto nože podíváte pozorně, můžete si všimnout, že se podobají vrhacím nožům „SILVER HAWK“ či „ASSASSIN“.

SHURIKENY

Shuriken byla vrhací zbraň, kterou vyvinuli ninjové ve středověkém Japonsku. Byly určeny k vrhání a k tichému zneškodnění či zabití protivníka. Lišily se tvary a způsobem vrhání. V zásadě můžeme shurikeny rozlišit do tří hlavních typů.

Prvním typem Bo shuriken. Ten byl zaostřený obvykle na jednom konci a někdy i na obou. Házelo se jím různými způsoby: pod paží, nad paží, po straně nebo dozadu, a dále tak, aby letěl s rotací, či bez rotace.

Druhým typem je Harigata shuriken. Název tohoto typu šurikenu znamená „ve tvaru jehly“. Má se za to, že se odvozuje od silných jehel používaných k sešívání kožené zbroje.

Třetím a nejznámějším typem je Hira shuriken. Tyto shurikeny mají tvar křížů a hvězdic. Existuje celá řada malých shurikenů s bodci směřujícími ze středověkého kroužku do stran. Vrhací hvězdice se v průběhu času staly ikonickými zbraněmi ninjů.

Vrhací hvězdice byla v minulosti zbraň na rozptýlení nepřítele. Je vtipné, že se jich lidé bojí více a že jsou občas ve světě než mnohem nebezpečnější (střelné) zbraně, jen proto, že jsou opředeny mýty o tom, že je nosili smrtelně nebezpeční bojovníci - ninjové.

Co se týče filmů, můžeme shurikeny vidět snad v každém filmu o ninjích, včetně japonského anime seriálu „Naruto“. Mohli jsme si jich všimnout ve filmech „Poslední samuraj“, „G. I. Joe“, „G. I. Joe 2: Odveta“, „Chappie“ a „Elysium“.

TOMAHAWK

Tomahawk neboli vrhací sekera je zbraň, kterou používali severoameričtí Indiáni. Byla to pravděpodobně jediná vrhací zbraň, kterou Indiáni používali. Házení tomahawkem vyžaduje specifickou techniku hodu. Pokud člověk hází pravou rukou, musí se stavět pravou polovinou těla rovnoběžně k cíli. Rukojeť tomahawku se musí držet podobně jako řídítka kola, potom se získal točivý moment. Díky vysoké hmotnosti a rychlé rotaci dokázal tomahawk snadno rozseknout lebku.

Tomahawky byly důležitou součástí indiánského arzenálu. Indiáni je používali k lovu, v bojích s nepřátelskými kmeny a samozřejmě i v boji s bílými kolonizátory. Jednou z bitev, ve které byly tomahawky úspěšně použity, byla bitva z 28. prosince 1835. Tehdy proti sobě stáli američtí vojáci proti indiánskému kmenu Seminolů.  Pomocné síly americké armády v počtu 108 mužů, kterým velel major Langhorne Dade, pochodovali územím kmene Seminolů. Tito muži byli na nepřátelském území, které jim nepatřilo, takže věděli, že k něčemu dojde. Šest dní a nocí se potulovali krajinou, přebrodili řeky, prošli lesy i bažinami. Všechna tato místa mohli Indiáni použít k útoku, ale nestalo se to. Američtí vojáci přestali být ostražití a v tu chvíli Indiáni zaútočili. Byli vyzbrojeni puškami s dlouhým dostřelem, tomahawky a noži a pouze jeden americký voják přežil. Aby pověděl, co se stalo.

Kromě bojových tomahawků však existovaly i takzvané dýmkové tomahawky, které byly uvnitř duté a daly se tak použít ke kouření. Člověk si určitě hned položí otázku: „A proč spojili zbraň s dýmkou?“ Věc se má takto. Když se s některým bratrem v kmeni nepohodnu, musíme ten problém vyřešit ještě ten večer. Sedneme si k ohni, promluvíme si o tom a snad se nám podaří nalézt mírové řešení. Pak zapálíme dýmku a pošleme si ji, podáme si ruce a zakopeme sekeru. Ano, odtud pocházejí ty fráze „zakopat válečnou sekeru“ a „vykouřit dýmku míru“.

Tomahawk můžeme vidět snad ve všech filmech o Indiánech a dokonce i v některých sci-fi filmech. Za zmínku stojí filmy „Mé srdce pohřběte u Wounded Knee“, „Hunger Games“ a „Hunger Games: Vražedná pomsta“.

CHAKRAM

Chakram (česky Čakram) je ostrá vrhací zbraň ze starověké Indie, známá také jako Chalikar. Chalikar znamená v doslovném překladu „kruh“. Chakramy používali Sikhové a často je nosili na rukou, okolo krku a dokonce i nakupené na turbanech. Potom je vytahovali a svůj turban používali jako zásobárnu zbraní.

Chakramy mají tradičně průměr 10 až 15 centimetrů. Jak jsem už výše zmínil, mají kruhový tvar, díky čemuž výborně sekají. Je to plochá čepel, ne nějaká hvězdice. Účelem těchto zbraní ani nebylo zabodnout se, ale projít cílem a rozseknout ho. Když se podíváme na Indii a Japonsko, zjistíme, že tu máme dvě kultury s vrhacími zbraněmi, ale každá je používá jiným způsobem.

KPINGA

Kpinga je druh afrického vrhacího nože, který se používal od 5. do 7. století. Je to starodávná zbraň, kterou používali příslušníci kmene Bangi na území dnešního Konga. Rozměry byly zhruba 46 x 35 centimetrů. Byla to zbraň, která se používala především k rituálním účelům, obřadům a také k rituálnímu vrhání. Každý vlastník si svůj nůž vyzdobil ornamenty symbolizující jeho kmen. Kromě rituálních účelů se tento nůž ale používal také jako zbraň v kmenových válkách.

Na první pohled je něco mezi srpovitým nožem a opravdu hodně podivnou hvězdicí. Ve skutečnosti jsou to tři nože spojené do jednoho. Díky tomu se tento nůž mohl zabodnout jakoukoli stranou, kromě rukojeti. Díky své vysoké hmotnosti měl nůž Kpinga také mnohem větší razanci, než běžné vrhací nože a hvězdice. Když byl tento nůž použit v boji, údajně měl nadpřirozené schopnosti: dokázal překonat štít nepřítele a zabít ho zezadu. Je to pravda?

Nedávné zkoumání repliky tohoto nože dokázalo, že díky rotaci se jeden z „háků“ zachytí o protivníkův štít, ale hodem udělený pohyb způsobí, že nůž i nadále rotuje, čímž překoná štít a nakonec se svými ostatními bodci zabodne do zad či krku člověka chráněného štítem. Skutečně to tedy byla zbraň, která dokázala překonat nepřátelskou obranu. Mezi nepřáteli tato zbraň budila hrůzu. A to až takovou, že v 7. století bylo používání tohoto nože zakázáno právě tím kmenem, který ho vytvořil. Zůstaly nám po něm jen legendy a občas i nějaké zachovalé exempláře.

Doposud se tato zbraň neobjevuje v žádném filmu.

KHUKRI

Khukri je mačetový nůž původem z Nepálu, který je používán obyvateli Himalájí již několik staletí. Mezi chladnými zbraněmi je to jakýsi mezičlánek. Díky své velikosti je to něco mezi nožem, mačetou a mečem. Svou pověst si tato zbraň vysloužila díky své nádherné zahnuté čepeli, díky které se seká mnohem lépe než rovnou čepelí. Ohnutá čepel umožňuje useknout končetinu jediným úderem, což svědčí o tom, že khukri seká mnohem lépe než dlouhý meč.

Není to však jen útočná zbraň, ale i obranná. Poblíž rukojeti jsou v čepeli zpravidla dva zářezy, které mají specifickou obrannou vlastnost: když šermujete a protivník vás chce zabít, čepel jeho zbraně se zachytí do výřezů na khukri, což jeho útor zastaví a vy tak můžete namířit jeho vlastní čepel proti němu. To je jeden z důvodů, proč se tato zbraň používá dodnes.

Tradičně se nůž khukri používá hlavně na tři věci: na divočáky, na sekání dřeva a větví a také se s ním dá samozřejmě i něco zabít. Pokud tento nůž použijete správně, můžete ho i hodit a použít jako vrhací nůž. Je to taková nepálská obdoba severoamerického tomahawku.

Cosplay, cosplayer, manga, anime

Otázkou je, co je cosplay a cosplayeři, odpověď na tuto otázku je jednoduchá. Cosplay je oblek udělaný podle různých postav z filmů, seriálů, her, knih a podobně, a cosplayer je člověk který si tyto obleky vytváří, nosí je, jezdí v nich na festivaly, a tak dále.

 

V této době je cosplay velice populární aktivitou, nejen v mladé generaci, ale i v té starší. Mladí, ale i postarší lidé se zabývají tímto koníčkem a věnují se ať už pro zábavu, vzrušení nebo prostě jen tak. Nejznámější odvětví cosplayérů zapadá hlavně do odvětví anime a manga. Toto odvětví se odehrává hlavně v oblecích postav z japonských animovaných seriálů jako například Naruto, One Piece Pokémon a tak dále. Cosplay se vyvinul hlavně v asijských státech a rozvíjí se dál a dál po celé zemi. Někteří lidé si myslí že cosplayéři jsou banda pomatenců v oblečcích, jenže není tomu tak, existují i různé festivaly pro cosplayeři, kde se mohou sejít s dalšími cosplayéri, užít si zábavu, zasoutěžit si o nejhezčí cosplay, a užít si další různé aktivity.

 

Mezi nejznámější festivaly v České republice patří hlavně Animefest v Brně, Advík v Praze nebo Akicon který se nachází též v Praze. Poté jsou i jiné, méně známé festivaly pro cosplayeri, ale též oblíbené. Kro festivalů se komunita cosplayérů schází i na různých, soukromích akcích, na těchto srazech se schází hlavně milovníci japonské kultury, milovníci filmů a cosplayeři. Komunita Cosplayérů jsou většinou milí, a přátelští lidé, i když krapet úchylní. Možná vypadají jako blázni, ale jsou to lidé jako ostatní, jen s tímto zajímavým, a zábavným koníčkem. A jak se stát cosplayerem? Stačí si vybrat postavu jakou chcete cosplayovat, z filmů, knížky anime či hry. A vyrazit na jeden z těchto festivalů. A co je ještě potřeba, nestydět se a užívat si!:-)

 

Samurajové - šlechta Japonska

HISTORIE SAMURAJŮ

Samurajové. Rytíři středověkého Japonska. Nejnebezpečnější šermíři, jací kdy žili. Nejlepší bojovníci, kteří si svou moc udržovali více než 700 let. Žili pro bitvy a čest, byli pro vládce připraveni i zemřít.

Slovo „samuraj“ znamená sloužit. Tím to celé vzniklo. Byli to bojovníci, kteří sloužili vládci. Začínali jako hrubí a neoblomní výběrčí daní, kteří obírali poddané. Později přišli na to, že mohou vládnout. Ve 14. století získali kontrolu nad provinciemi, které dříve spravovali pro vládce. Používali různé zbraně - luky, oštěpy, nože, ale nejobratněji zacházeli s mečem. Tyto meče byly nejkvalitnější na světě. Nejprve byly rozžhaveny do barvy slunce, poté se několikrát kuly a překládaly. Pouze samuraj mohl nosit dva meče. Nejednalo se o pouhou zbraň, byl to symbol třídy. Smrtící umělecké dílo. Meč byl pro samuraje jeho duší. Tím, že jej ovládl, získal skutečné poznání.

Tato filozofie nebo kodex se nazývá „Bušidó“ - „Cesta bojovníka“. Tento kodex vyžadoval absolutní oddanost souboru morálních principů, stejně jako v případě Sparťanů v Řecku a středověkých rytířů krále Artuše. Vyžadoval oddanost, věrnost a úctu až do smrti.

Jeden muž je ztělesněním tohoto ducha. Byl to legendární japonský šermíř a bojovník. Tak skvělý šermíř, že nikdy nebyl poražen. Muž, který se stal největším šermířem všech dob. Jmenoval se Miyamoto Musashi. Na jeho obličej dnes v Japonsku narazíte všude. 450 let po smrti je stejně známý jako Robin Hood nebo Jessie James. Prvního muže usmrtil ve svých třinácti letech, účastnil se většiny dohodnutých bitev a nikdy neprohrál jediný duel. Vyvinul techniku boje dvěma meči, která nebyla nikdy překonána. Byl vyhlášený pro svou vychytralost a psychologický přístup k boji. Na konci svého dobrodružného života už měl za sebou 6 bitev a přes 60 soubojů. Svůj život a každou svou zkušenost z boje popsal ve svém nejznámějším díle - Knize pěti kruhů.

V Japonsku se po celý středověk vedly dlouhé a krvavé války o sjednocení Japonska. Koncem těchto válek se stala bitva o Ósaku na přelomu let 1614 a 1615, kdy na bitevním poli proti sobě stálo přes 400 000 samurajů. Jejich cílem byl Ósacký hrad. Po bitvě u Ósaky nastal v Japonsku konečně mír. Císař Tokugawa se stal nesporným šógunem. Prohlásil zemi za uzavřenou a naprosto ji izoloval od okolního světa. Všechny křesťany nechal pochytat a ukřižovat, cizí náboženství, zbraně a myšlenky zakázal. Cizí námořníci, kteří ztroskotali na březích Japonska, byli mučeni a popraveni. Tato nová éra měla trvat 250 let. Generace samurajů za generací tak žili, aniž by poznaly válku.

Konec samurajů přišel v červenci roku 1853. Po 250 letech za zavřenými zdmi připlula do Tokijského přístavu flotila amerických lodí a doručila ultimátum: „Otevřete Japonsko obchodu nebo město vybombardujeme!“ Samurajové byli proti moderním lodím a zbraním bezmocní. Tváří v tvář západní převaze samurajové věděli, že se japonsko musí co nejrychleji modernizovat. Starý feudalismus zmizel a společenské rozdíly byly zrušeny. Okázalost samurajů najednou patřila do jiné doby. Tradiční oděv skončil na smetišti, prastará privilegia už neplatila a byl vydán zákaz nošení mečů. To bylo to nejhorší ponížení. Svět samurajů tak, jaký byl doposud, byl navždy pryč. Trvalo dalších 50 let, než byly znovuobjeveny legenda o Musashim a Kniha pěti kruhů.

Od Musashiho smrti v roce 1645 tak uběhlo 300 let, než byly jeho život a učení znovuobjeveny. Musashiho legendy by zmizela, kdyby nebylo jednoho muže, Eiji Yoshikawy. V roce 1935 vydal seriál o Musashiho životě. Byl romantický, nepřesný a mytologický. Ale znázornění Musashiho jako neporazitelného bojovníka náhle zaujalo pozornost japonské veřejnosti. Přesně před začátkem války.

V roce 1937 Japonsko zaútočilo na Čínu a zahájilo dobývání Východu. Armáda si přivlastnila Bušidó. Byly oživeny hodnoty naprosté věrnosti a pohrdání smrtí. Japonský filmový průmysl natáčel filmy o samurajích před i během války. V roce 1942 Japonské námořnictvo zahájilo stavbu obrovské bitevní lodi. Pojmenovalo ji Musashi. Pro flotilu byla tak důležitá, že ji navštívil sám císař Hirohitho. Meč byl znovu pozvednut v bitvě. Ne jako zbraň, ale jako symbol spojující moderního vojáka s jeho vznešenou minulostí. Staré samurajské rituály, pití saké a samurajské rituály během bitvy se znovu vrátily, aby posílily věrnost a připravily vojáky na smrt. Mnozí Japonci byli zajati, ale mnozí stejně jako samurajové zvolili smrt a sami si vzali život. V roce 1943 se sebevražda stala způsobem boje. Tito bojovníci byli inspirování vlastenectvím a samurajskými ideály. Říkali si „kamikadze“ neboli „piloti božího větru“. Jejich úkolem nebylo zaútočit bombami, ale sami sebou. Úmyslně se se svými letadly řítili na americké lodě. Poslední oběť přišla v srpnu 1945, kdy byla na Hirošimu svržena atomová bomba. Zabito bylo 160 000 lidí. O tři dny později zemřelo 80 000 lidí v Nagasaki. Japonsko se vzdalo a válka v Tichém oceánu skončila. Po válce si Musashiho a samurajské způsoby přivlastnily japonské korporace. Kniha pěti kruhů se stala obchodní biblí vznikající ekonomické velmoci.

PŮVOD JAPONSKÝCH MEČŮ

Japonsko, rok 700 našeho letopočtu. Podle legendy výrobce mečů Amakuni a jeho syn Amakura se zamkli ve své kovárně a zařekli se, že vyrobí dokonalou zbraň. Sedm dní a sedm nocí se modlili ke svému šintoistickému božstvu, aby jim ukázalo cestu. Po 31 dnech se vynořili z izolace se zahnutým mečem s ostřím na jedné straně, jehož čepel se nepodobala žádné do té doby vyrobené.

V té době japonští bojovníci používali klasické meče čínského stylu s ostřím na obou stranách, neohrabané, těžké a nepraktické. Amakuni začal přehodnocovat a znovu se učit vše, co věděl o zpracování kovů. Všichni výrobci mečů z okolí ho zesměšňovali, všichni se mu smáli. Mysleli si, že je blázen, že neví, co dělá. Takhle se meč vůbec nevyrábí. A napříště, když se císař vracel z bojů, stál Amakuni před jeho palácem a začal počítat čepele. Dvě, deset, patnáct, dvacet, sto, dvě stě čepelí… a žádná nebyla zlomená. Císař ho pochválil a řekl: „Ty jsi největší výrobce mečů všech dob!“ Od té chvíle přijali všichni tento návrh.

Amakuni vytvořil zcela nový návrh. Zavrhl zbraň, která byla používána více než tisíc let, a doslova předběhl svou dobu o celá staletí. Tak se zrodil legendární samurajský meč katana.

Jeden příklad Amakuniho práce se zřejmě dochoval - čepel Kogarasu-maru. Nejlegendárnější meč v japonské historii je uchován v Národní císařské sbírce. Dodnes se odborníkům nepodařilo rozluštit tajemství jeho úžasné síly. Neustále se tradují slavné historky o tom, že japonskou ocel používanou na samurajské meče je velice těžké napodobit, protože některé z postupů mohou být nesmírně citlivé na přesnou teplotu. Některé jejich vlastnosti jsou unikátní - jako její poddajnost, že ji můžete neustále dokola a dokola ohýbat, její neuvěřitelná pevnost a její odolnost vůči oxidaci, což je potřeba, aby něco zůstalo ostré.

Dnešní výrobci mečů nejsou schopni dosáhnout stejně kvalitních čepelí jako Amakuni. A je tu ještě jedna legenda, která se neoddělitelně pojí s japonskými meči. Podle japonské kultury si meč žije svým vlastním životem. Není to tak, že by si samuraj vybíral meč. Spíš je to o tom, jestli je pro daný meč samuraj dost dobrý, jestli si ho daný meč vybere.

Samurajové - šlechta Japonska

HISTORIE SAMURAJŮ


Samurajové. Rytíři středověkého Japonska. Nejnebezpečnější šermíři, jací kdy žili. Nejlepší bojovníci, kteří si svou moc udržovali více než 700 let. Žili pro bitvy a čest, byli pro vládce připraveni i zemřít.

 

Slovo „samuraj“ znamená sloužit. Tím to celé vzniklo. Byli to bojovníci, kteří sloužili vládci.Začínali jako hrubí a neoblomní výběrčí daní, kteří obírali poddané. Později přišli na to, že mohou vládnout. Ve 14. století získali kontrolu nad provinciemi, které dříve spravovali pro vládce. Používali různé zbraně - luky, oštěpy, nože, ale nejobratněji zacházeli s mečem. Tyto meče byly nejkvalitnější na světě. Nejprve byly rozžhaveny do barvy slunce, poté se několikrát kuly a překládaly. Pouze samuraj mohl nosit dva meče. Nejednalo se o pouhou zbraň, byl to symbol třídy. Smrtící umělecké dílo. Meč byl pro samuraje jeho duší. Tím, že jej ovládl, získal skutečné poznání.

 

Tato filozofie nebo kodex se nazývá „Bušidó“ - „Cesta bojovníka“. Tento kodex vyžadoval absolutní oddanost souboru morálních principů, stejně jako v případě Sparťanů v Řecku a středověkých rytířů krále Artuše. Vyžadoval oddanost, věrnost a úctu až do smrti.

 

 

 

 

Jeden muž je ztělesněním tohoto ducha. Byl to legendární japonský šermíř a bojovník. Tak skvělý šermíř, že nikdy nebyl poražen. Muž, který se stal největším šermířem všech dob. Jmenoval se Miyamoto Musashi. Na jeho obličej dnes v Japonsku narazíte všude. 450 let po smrti je stejně známý jako Robin Hood nebo Jessie James. Prvního muže usmrtil ve svých třinácti letech, účastnil se většiny dohodnutých bitev a nikdy neprohrál jediný duel. Vyvinul techniku boje dvěma meči, která nebyla nikdy překonána. Byl vyhlášený pro svou vychytralost a psychologický přístup k boji. Na konci svého dobrodružného života už měl za sebou 6 bitev a přes 60 soubojů. Svůj život a každou svou zkušenost z boje popsal ve svém nejznámějším díle - Knize pěti kruhů.

 

V Japonsku se po celý středověk vedly dlouhé a krvavé války o sjednocení Japonska. Koncem těchto válek se stala bitva o Ósaku na přelomu let 1614 a 1615, kdy na bitevním poli proti sobě stálo přes 400 000 samurajů. Jejich cílem byl Ósacký hrad. Po bitvě u Ósaky nastal v Japonsku konečně mír. Císař Tokugawa se stal nesporným šógunem. Prohlásil zemi za uzavřenou a naprosto ji izoloval od okolního světa. Všechny křesťany nechal pochytat a ukřižovat, cizí náboženství, zbraně a myšlenky zakázal. Cizí námořníci, kteří ztroskotali na březích Japonska, byli mučeni a popraveni. Tato nová éra měla trvat 250 let. Generace samurajů za generací tak žili, aniž by poznaly válku.

 

Konec samurajů přišel v červenci roku 1853. Po 250 letech za zavřenýmizdmi připlula do Tokijského přístavu flotila amerických lodí a doručila ultimátum: „Otevřete Japonsko obchodu nebo město vybombardujeme!“ Samurajové byli proti moderním lodím a zbraním bezmocní. Tváří v tvář západní převaze samurajové věděli, že se japonsko musí co nejrychleji modernizovat. Starý feudalismus zmizel a společenské rozdíly byly zrušeny. Okázalost samurajů najednou patřila do jiné doby. Tradiční oděv skončil na smetišti, prastará privilegia už neplatila a byl vydán zákaz nošení mečů. To bylo to nejhorší ponížení. Svět samurajů tak, jaký byl doposud, byl navždy pryč. Trvalo dalších 50 let, než byly znovuobjeveny legenda o Musashim a Kniha pěti kruhů.

 

Od Musashiho smrti v roce 1645 tak uběhlo 300 let, než byly jeho život a učení znovuobjeveny. Musashiho legendy by zmizela, kdyby nebylo jednoho muže, Eiji Yoshikawy. V roce 1935 vydal seriál o Musashiho životě. Byl romantický, nepřesný a mytologický. Ale znázornění Musashiho jako neporazitelného bojovníka náhle zaujalo pozornost japonské veřejnosti. Přesně před začátkem války.

 

V roce 1937 Japonsko zaútočilo na Čínu a zahájilo dobývání Východu. Armáda si přivlastnila Bušidó. Byly oživeny hodnoty naprosté věrnosti a pohrdání smrtí. Japonský filmový průmysl natáčel filmy o samurajích před i během války. V roce 1942 Japonské námořnictvo zahájilo stavbu obrovské bitevní lodi. Pojmenovalo ji Musashi. Pro flotilu byla tak důležitá, že ji navštívil sám císař Hirohitho. Meč byl znovu pozvednut v bitvě. Ne jako zbraň, ale jako symbol spojující moderního vojáka s jeho vznešenou minulostí. Staré samurajské rituály, pití saké a samurajské rituály během bitvy se znovu vrátily, aby posílily věrnost a připravily vojáky na smrt. Mnozí Japonci byli zajati, ale mnozí stejně jako samurajové zvolili smrt a sami si vzali život. V roce 1943 se sebevražda stala způsobem boje. Tito bojovníci byli inspirování vlastenectvím a samurajskými ideály. Říkali si „kamikadze“ neboli „piloti božího větru“. Jejich úkolem nebylo zaútočit bombami, ale sami sebou. Úmyslně se se svými letadly řítili na americké lodě. Poslední oběť přišla v srpnu 1945, kdy byla na Hirošimu svržena atomová bomba. Zabito bylo 160 000 lidí. O tři dny později zemřelo 80 000 lidí v Nagasaki. Japonsko se vzdalo a válka v Tichém oceánu skončila. Po válce si Musashiho a samurajské způsoby přivlastnily japonské korporace. Kniha pěti kruhů se stala obchodní biblí vznikající ekonomické velmoci.

 

 

PŮVOD JAPONSKÝCH MEČŮ

Japonsko, rok 700 našeho letopočtu. Podle legendy výrobce mečů Amakuni a jeho syn Amakura se zamkli ve své kovárně a zařekli se, že vyrobí dokonalou zbraň. Sedm dní a sedm nocí se modlili ke svému šintoistickému božstvu, aby jim ukázalo cestu. Po 31 dnech se vynořili z izolace se zahnutým mečem s ostřím na jedné straně, jehož čepel se nepodobala žádné do té doby vyrobené.

V té době japonští bojovníci používali klasické meče čínského stylu s ostřím na obou stranách, neohrabané, těžké a nepraktické. Amakuni začal přehodnocovat a znovu se učit vše, co věděl o zpracování kovů. Všichni výrobci mečů z okolí ho zesměšňovali, všichni se mu smáli. Mysleli si, že je blázen, že neví, co dělá. Takhle se meč vůbec nevyrábí. A napříště, když se císař vracel z bojů, stál Amakuni před jeho palácem a začal počítat čepele. Dvě, deset, patnáct, dvacet, sto, dvě stě čepelí… a žádná nebyla zlomená. Císař ho pochválil a řekl: „Ty jsi největší výrobce mečů všech dob!“ Od té chvíle přijali všichni tento návrh.

 

Amakuni vytvořil zcela nový návrh. Zavrhl zbraň, která byla používána více než tisíc let, a doslova předběhl svou dobu o celá staletí. Tak se zrodil legendární samurajský meč katana.

 

Jeden příklad Amakuniho práce se zřejmě dochoval - čepel Kogarasu-maru. Nejlegendárnější meč v japonské historii je uchován v Národní císařské sbírce. Dodnes se odborníkům nepodařilo rozluštit tajemství jeho úžasné síly. Neustále se tradují slavné historky o tom, že japonskou ocel používanou na samurajské meče je velice těžké napodobit, protože některé z postupů mohou být nesmírně citlivé na přesnou teplotu. Některé jejich vlastnosti jsou unikátní - jako její poddajnost, že ji můžete neustále dokola a dokola ohýbat, její neuvěřitelná pevnost a její odolnost vůči oxidaci, což je potřeba, aby něco zůstalo ostré.

 

Dnešní výrobci mečů nejsou schopni dosáhnout stejně kvalitních čepelí jako Amakuni. A je tu ještě jedna legenda, která se neoddělitelně pojí s japonskými meči. Podle japonské kultury si meč žije svým vlastním životem. Není to tak, že by si samuraj vybíral meč. Spíš je to o tom, jestli je pro daný meč samuraj dost dobrý, jestli si ho daný meč vybere.

 

OGExZTl