Kdo jsou to "NINDŽOVÉ"?
Mými rodiči jsou nebesa a země.
Mým domovem je mé tělo.
Mou silou je má věrnost (loajalita).
Mým kouzlem je můj výcvik.
Můj život i má smrt je moje dýchání.
Mé tělo je sebeovládání.
Mé oči jsou slunce.
Mé uši jsou jemnost a citlivost.
Mým zákonem je sebezáchova.
Mou silou je přizpůsobivost.
Mou ambicí je plné využití každé příležitosti.
Mým přítelem je moje mysl.
Mým nepřítelem je neopatrnost.
Má cesta je nindžucu.
Tajní japonští zabijáci a špióni, zvaní nindžové, nebyli vybájenými postavami. Ve starověkém Japonsku od 6. stol. n. l. až do 17. stol. skutečně žili a existovali. Byli to nájemní bojovníci, vyhledávaní zejména na těchto pět činností: vyzvědačství, průzkum v nepřátelském teritoriu, doručování tajných zpráv, sabotážní akce a také zabíjení označených osob. Používali celou řadu vlastních či jinak poupravených zbraní, které jim umožňovali udeřit vždy rychle, tiše a tvrdě. Mezi nejoblíbenější zbraně patřili "shurikeny" - vrhací zbraně/hvězdice na krátkou vzdálenost. Některé funkční a ostré repliky naleznete v naší nabídce zde. Na delší vzdálenost používali nehlučné foukačky/flusačky, jejichž šipky často namáčeli v jedech.
Nunchaku byly také velice oblíbené, především pro svou snadnou výrobu a účinnou sílu. Původní účel tohoto nástroje byl malý cep, kterým se v kleče mlátilo obilí. Jelikož prostý lid však nemohl vlastnit zbraně (tato výsada patřila samurajům - šlechty), vznikla z tohoto malého cepu legendární zbraň.
Byly to ale také jejich schopnosti a dovednosti, jež z nich vytvořili postavy, které ostatních lidech vzbuzovaly obavy a strach. Patřila k nim schopnost přemisťovat se rychle a nepozorovaně na velké vzdálenosti, dovednost skrývat se v kterémkoliv prostředí, umění se zdánlivě ztratit a znovu se objevit a mnohé další.
Začátky nindžucu, jež se obvykle datují přibližně mezi lety 500 až 300 před n. l., se všeobecně připisují – jako ostatně většina orientálních bojových umění – čínským vlivům. Neexistuje žádný stručný anglický výraz, jímž by se dal přesně vyjádřit. První zmínky o nindžích jsou z konce 6. století, kdy japonský kníže Šótoku využil jejich služeb pro výzvědné úkoly.
Tzv. „zlatý věk“ nindžů začal na počátku válek Sengoku, kdy se název „nindža“, jakožto „muž ze stínu“ stal známý v širší veřejnosti. Nindžové byli najímány různými vladci pro všelijaké bojové účely. Také se však s nimi znepřátelili a vedli válku. Například japonský vojevůdce Oda Nobunagou se znepřátelil se skupinou nindžů z oblasti Iga. V roce 1579 vyslal Nobunaga do údolí Iga armádu o 8000 můžů! Avšak nindžové, kteří na vojáky útočili ze svých úkrytů v horách, dokázali vojsko vytlačit zpět. Až v roce 1581 se Nobunaga rozhodl zcela vyhubit skupinu nindžů Iga. Vyslal tedy proti nim vojsko zhruba o 50 000 mužů i s nindži najatých z jiných klanů. Nindžů z Iga bylo pouze okolo 4000, přesto vedli obrannou bitvu zhruba jeden měsíc. Poté rozpustili své veškeré obranné jednotky a rozptýlili se po celém Japonsku. Po několika letech se rozptýleným příslušníkům nindžů z Iga podařilo opět pospojovat do menších klanů, jež se vytvářely v různých částech Japonska.
Jiné velmi známé seskupení nindžů bylo z území Koga. Zahrnovalo okolo 53 rodin. Specializovali se na léčitelství, konstrukci různých nástrojů a zbraní a na manipulaci s výbušninami. Počet bojovníků v této skupině sice nebyl veliký, byli to však elitní bojovníci a stali se tak vedle skupiny nindžů z Iga nejproslulejší skupinou v celých dějinách nindžucu.
V roce 1600 zachránili tito bojovníci ze skupiny Koga vladaře Tokugawu před vražedným útokem. Vyrobili figurínu, která znázorňovala knížete Tokugawu, a naplnili ji výbušninou. Tu pak vyslali na cestu v kočáře i s ozbrojeným doprovodem, aby nepřátelé nabyli dojmu, že v kočáře jede pravý Tokugawa. Lest se podařila: nepřátelé na vůz zaútočili, přičemž celý doprovod bránil vůz do posledního muže. Tím však úspěšně upoutali pozornost a skutečný kníže Tokugawa odjel z nebezpečné oblasti v jiném voze.
Tokugawa na tuto službu nezapomněl. A když se v roce 1603 stal šogúnem a vladl celému Japonsku, těšili se nindžové z Koga jeho důvěře. Jako šogún jejich služeb nadále využíval.
Když skončilo chaotické období Sengoku, začalo v roce 1600 téměř třistaleté období míru a prosperity označované v dějinách Japonska jako éra Tokugawa. Tokugawa po svém jmenování šogúnem se přestěhoval do Tokia. Vzal s sebou oddíl tří set nejlepších nindžů z oblastí Koga i Iga. Ty mu pak zajišťovali bezpečnost na jeho hradě.
Nindžové v tomto období míru sice nadále vykonávali špionážní práce, kurýrní služby nebo opatřování informací, ale plnili zejména úlohu tělesných strážců Tokugawy.
Postupem času nindžové stárli a jen málo mladých mužů bylo ochotno podstupovat náročný výcvik, jež jediný je mohl naučit všemu, co musel opravdový nindža umět a znát. A tak v druhé polovině sedmnáctého století umění nindžucu pomalu vymíralo. Naštěstí byly všechny metody a techniky zaznamenány pro budoucí potřebu v „tygřím svitku nindžů z Koga“.
Autor článku: Ondřej Kurka
Zdroje: Tygří svitek nindžů z Koga (Jay Sensei)
Nindžové 1460 - 1650 (Stephen Turnbull)
Ninjové a Ninjutsu
Další zajímavý článek od našeho dalšího spokojeného zákazníka ;-)
NINJOVÉ A NINJUTSU
Jedním druhem zbraní, které si u vás kupuji nejčastěji, jsou vrhací hvězdice, které byly proslaveny především japonskými ninji. Vím, že na vašich stránkách jsou články o ninjích a jejich zbraních, a líbí se mi. Ale myslím si, že pro opravdu zvědavé lidi, kteří přímo hltají každou zmínku o těchto bojovnících, je třeba to trochu více rozebrat. Toto je můj příspěvek do vašich článků o ninjích. Přeji vám příjemné čtení.
KDO JE TO NINJA?
Ninjové byli tajní agenti a nájemní zabijáci ve středověkém Japonsku. Typickými úkoly, které plnili, byly špionáž, sabotáže, infiltrace, atentáty a v určitých situacích také boj. Ninjové byli pravým opakem samurajů. Samurajové byli vyhlášeni svou ctí a spravedlivým bojem muže proti muži. Samurajové nikdy nepřistupovali lsti, sabotáže a tajné operace, takže Japonci potřebovali někoho na špinavou práci. A přesně to ninjové dělali. Operovali tam, kde samurajové nemohli. Byly to jednotky speciálně vycvičených špionů a žoldáků, kteří se proslavili v době od 15. do 18. století. Hráli důležitou roli během věčných válek za sjednocení Japonsku. Poté, co bylo Japonsko sjednoceno šógunem Tokugawou, se umění ninjů postupně vytrácelo, avšak nikdy zcela nezaniklo. Dodnes v Japonsko existuje několik škol ninjutsu. Většina lidí, kteří toto bojové umění učí, má předky ze samurajských klanů.
Mnoho lidí zná slovo „ninja“, ale jen málokdo ví, že takhle se ninjům za jejich doby neříkalo. „Ninja“ je ve skutečnosti moderní výraz. Ve středověkém Japonsku se jim říkalo „shinobi“, což v japonštině znamená „ukrást“, „plížit se“ nebo „skrývat“. V současné hovorové řeči se používá výraz „ninja“, ale v historických dokumentech se používá výhradně slovo „shinobi“.
OVLÁDÁNÍ ŽIVLŮ
Ninjové byli proslulí svými schopnostmi, které z nich dělaly tak tajemné bytosti. Do role ninjů byli vybíráni a trénováni především lidé se zvláštním nadáním a samozřejmě lidé s různorodými dovednostmi. Klíčové bylo poradit si v každé situaci jen s dostupnými nástroji. Díky svým znalostem byli mnohými obyvateli Japonska považováni za nadpřirozené bytosti ovládající kouzla. Bylo to takzvané ovládání živlů. Ale jak to dělali? Následovně:
Vítr: Ninjové byli známí tím, že v určitých situacích dokázali létat. To jim umožňovaly kluzáky nebo draci, díky kterým se dokázali přesunout na velkou vzdálenost pomocí skoků a následného plachtění vzduchem.
Voda: Další schopností ninjů byla chůze po vodě. Ninjové si připravovali únikové stezky přes řeku tím, že do vody zarazily kůly, které sahaly až těsně k hladině. Když ninja prchal svým pronásledovatelům, kráčel přes tato kůly a to vyvolalo dojem, že člověk chodil po vodě.
Země: Ninjové se mnohdy objevili bez toho, aby je někdo viděl nebo slyšel přicházet. Dělali to tak, že se zahrabali do země, počkali, až někdo projde kolem, a potom se bleskově vynořili ze země a zaútočili.
Oheň: Tento živel ninji proslavil asi nejvíc ze všech čtyř. Ninjové takzvaně ovládali oheň. Používali střelný prach na výrobu výbušnin a kouřových clon. Na nepřátele vrhali zápalné bomby (schránky naplněné střelným prachem) a k útěku používali dým z pomalu hořícího střelného prachu. Zapálili roznětku, vznikl kouř a ninjové najednou zmizeli, jako by tam nikdy nebyli.
TAKTIKA
V Japonsku byli ninjové všeobecně známí, takže museli vymyslet, jak splynout s davem, aby nepřitahovali nežádoucí pozornost. Používali například nejrůznější převleky, například za mnicha, poutníka, rolníka. To všechno jsou lidé, kteří jsou v Japonsku na každém rohu, takže je těžké mezi nimi rozpoznat konkrétního člověka.
Také se museli dostat mezi své nepřátele, aby je nejprve poznali a odhalili jejich slabiny. K tomu se často vydávali do oblastí, kde se verbovali noví bojovníci do armády. Ninjové se takto nechali naverbovat a dostali se až ke svému nepříteli. Staré dobré heslo: „Poznej svého nepřítele“.
Ale aby mohl ninja splnit svůj úkol, musel se vyrovnat s tím, že se možná nevrátí živý. Aby ho strach neochromil, vždy před akcí provádět zvláštní meditaci zvanou Kuji-kiri. Kuji-kiri je soubor takzvaných prstových pečetí, které ovlivňují vnitřní energii člověka. Usměrňují tok životní energie člověka pro jisté účely. Kuji-kiri je tvořeno celkem devíti pečetěmi:
Rin - síla, Kyo - energie, Toh - harmonie, Sha - léčení, Kai - intuice, Jin - uvědomění, Retsu - čas a prostor, Zai - tvoření a Zen - absolutno.
ZBRANĚ
Ninjové vyráběli své zbraně vždy za konkrétním účelem. Bylo jim jedno, jak taková zbraň bude vypadat, zajímala je jen praktičnost. Ninjové vynikali tím, že pomýšleli o zbraních jako o nástrojích. Jeden nástroj používali k několika věcem. Například provaz používali ke šplhání, ale také ke spouštění jedů do úst spícího člověka, když se dostali do stropu nad ním.
Kusarigama - srp a kovová koule spojené řetězem. Tuto zbraň ninjové používali tak, že po své oběti hodili řetěz, ten je srazil k zemi, a ninjové následně onoho člověka zabili srpem. Zbraň Kurarigama jsme mohli vidět například ve filmu „Poslední samuraj“.
Bo shuriken - vrhací šipky a nože
Hira shuriken - vrhací kříže a hvězdice
Makibishi - železní ježci, které ninjové házeli pod nohy nepřátel, aby je vyřadili z boje. Něco jako na způsob Hira shurikenu.
Tekko-Kagi - železné drápy, které si ninjové připevňovali k rukám. Tuto zbraň jsme také mohli vidět ve filmu „Poslední samuraj“.
Ashiko - hroty připevněné k botám, které ninjům pomáhaly při lezení po zdech a skalách.
Kaginawa - háková kotva, kterou ninjové používali při lezení po skalách a budovách, ale také k boji.
Shikomizue - meč vyrobený ze stonku cukrové třtiny.
Chigriki - tyč se závažím na konci řetězu. Něco na způsob Kusarigamy.
Manriki - bojový řetěz.