NOVINKY

arr3SLEVA 5% pro Vás!Zaregistrujte se zde a získejte slevu 5% na jakýkoliv Váš nákup!!! ! Registrace je ZDARMA! Zároveň... arr3Rozdáváme DÁREČKY!!!Víme, že maličkosti potěší... a víme, že pokud je maličkost užitečná, tak potěší... arr3Přihlašení ZDE!Jste-li již naši registrovaní uživatelé, klikněte ZDE a přihlašte se před nákupem! Náš systém Vám...

KONTAKTY

www.chladnezbrane.eu
Tyršova 334
Velký Osek 281 51
tel: +420 774 140 390
napište nám

NEJPRODÁVANĚJŠÍ

Nyní nově zasíláme I NA SLOVENSKO!!! :-)

Na popud slovenských zákazníků jsme vytvořili i tuto možnost. Je vidět, že Slovákům také záleží na dobré ceně ;-)
Podmínkou je však nákup nad 800,- a platba předem na účet.
Více informací zde


» Aztékové
Orli a Jaguáři - válečníci říše Aztéků

Aztékové. Národ bojovníků ze Střední Ameriky, kteří obětovali své nepřátele krvežíznivým bohům. Vyspělý a početný národ, který byl vyhlazen španělskými dobyvateli v čele s Cortézem. To je obvykle všechno, co o nich víme. Ale jak byli cvičeni k boji? Jaké zbraně používali? Jak obětovali své zajatce? A jak vlastně byla jejich říše dobyta? Tohle je článek o bojovnících z legendární Aztécké říše.

 

Aztécká říše

Mocná Aztécká říše zažívá svůj vrchol. Aztékové přišli ze severu. Už o 100 let dřív, než Kolumbus objevil Nový svět, spadalo pod Aztéckou říši území dnešního Mexika a většina střední Ameriky. Jeden po druhém nemilosrdně porazili každý národ, který jim stál v cestě. Neohrožený národ mobilizovaný v neustálé válečné pohotovosti. Aztékové neměli početní převahu, ale byli zruční, divocí a agresivní.

Aztékové jsou doslova zrozeni k boji. Chlapci byli už od svého narození zosobňováni jako válečníci. Dostali malé zbraně a malý štít. Porodní bába o nich mluví tak, že až vyrostou, stanou se z nich bojovníci. Po porodu vzal zkušený válečník pupeční šňůru právě narozeného nemluvněte a zakopal ji na bojišti nasáklém krví. Byl to symbol naděje, že čerstvě narozený chlapec se později stane po zásluze skvělým bojovníkem.

Vojenský výcvik začínal velmi brzy. Už v raném věku se chlapci zapisovali do „doku mládeže“. Jejich hlavním smyslem bylo být lepší než všichni ostatní. Nevěnovali se ničemu jinému, než vojenskému výcviku. Dokonce i odpočinek měl barbarské rysy: hráli jakousi obdobu fotbalu s lidskými lebkami. Aztékové si nehráli s žádnými pletenými koši, jejich hračkami byly zbraně. Nikdy je neodkládali a byli s nimi neustále, 24 hodin denně. Spali, snili, jedli a kálili se zbraněmi a bojem. Od začátku až do konce vedli čistě vojenský mnišský život. Nováčkům byli přiděleni bojem ostřílení veteráni a jejich úkolem bylo udělat z chlapců vraždící stroje. Zbavili je individuality, zbavili je strachu, často je bili nebo jim odpírali jídlo. Bylo to proto, aby když se dostali do bitvy, nesměli přemýšlet. Řekli si: „Támhle je nepřítel. Zabiju ho. To je můj úkol.“

Aztécký způsob boje je zcela jedinečný. Postavení bojovníků je velmi neobvyklé. Když se Aztékové vydali do bitvy, šli tam za účelem získat zajatce. Jejich cíle bylo zranit, zmrzačit, zajmout, ale nezabít. Aztékové v boji nezabíjeli. Když pak zajatce přivedli do města, byla to známka velkého úspěchu. Zajatce využívali Aztékové k vyššímu účelu. Na oltáři velké pyramidy, která se tyčila nad centrem Aztécké říše Tenochtitlánem. Zajatec vystoupal po schodech na pyramidu, nahoře ho položili na posvátný kámen. Čtyři kněží mu drželi ruce i nohy tak, aby byl prohnutý a hrudník měl vystrčený ven. Pak přišel pátý kněz s velkým pazourkovým nožem, rozřízl zajatci hrudník, sáhnul do něj a doslova mu vyrval ještě bijící srdce. Mrtvé tělo pak shodili dolů z chrámových schodů. A tohle opakovali znovu a znovu… Neobětovali jen jednou, ale opakovaně.

Rituál lidských obětí děsil a zastrašoval ostatní národy natolik, že se Aztékům dobrovolně podřídili. Množství lidských obětí je vskutku šokující. Někteří odborníci se domnívají, že Aztékové každoročně obětovali na 50 000 lidí! Přinést 130 lidských obětí denně se rovná téměř průmyslovému hromadnému vyvražďování. Jenže Aztékové věřili, že takovéto masové zabíjení je nezbytné, že jejich bohové ho vyžadují. Věřili, že bohové prolili krev, aby stvořili lidstvo, a tudíž lidstvo musí prolévat krev, aby uživilo bohy a slunce putovalo po obloze. Pokud by Aztékové bohy nenasytili, došlo by k nevyhnutelnému. Věřili, že pokud by pravidelně neobětovali množství obětí, slunce by nevyšlo, plodiny by nedozráli a všichni lidé by zemřeli. Věřili, že obětování lidí je pro ně existenční nutností. Každý Azték měl tedy povinnost válčit a přivést oběť na oltář.

 

Orli

Neustálý přísun nových obětí byl tak důležitý, že byla založena specializovaná jednotka bojovníků, cvičených na získávání velkého množství zajatců. Byli to takzvaní Vojáci slunce. Byli to Orlí válečníci. Říkalo se jim tak, protože na hlavách nosili masky v podobě ptačí hlavy se zobákem. Díky tomu vypadali jako orli.

Orlí válečníci byli nejstatečnější a nejudatnější. Mužnost bojovníků byla pro Aztéky nejdůležitější. Muži prosazovali svou osobnost a důležitost tím, že byli válečníky. A stejně jako u současných elitních jednotek k nim byli přijímáni jen vybraní jedinci. V tomto případě byli privilegováni ti, kteří získávali největší počet zajatců. Čím více zajatců přivedli do hlavního města, tím byli považováni za úspěšnější.

 

Jaguáři

Když se aztéčtí bojovníci objevili v bitvě, zaseli do srdcí nepřátel strach a doslova je roztrhali. Bez legrace. Milovali válčení, milovali souboje, milovali zabíjení. Pro ně to byla normální věc. Aby své nepřátele aztéčtí bojovníci zastrašili, oblékali se do jaguáří kůže a pohybovali se rychle jako tato zvířata. Proto se jim říkalo Jaguáři.

Pokud byli Orli lovci, pak Jaguáři lovečtí psi. Byli rychlí a velice hbití. Jaguárem jste se stali, pokud jste byli ti nejrychlejší a nejobratnější. Jaguáři byli nadšení, odhodlaní a pekelně nebezpeční. Byli brutální a jako všichni aztéčtí bojovníci neznali slitování.

 

 

Aztécké zbraně

Ke své obraně používali aztéčtí válečníci Ichcahuipilli, což bylo na dva prsty silné bavlněné brnění. Namáčelo se do solného roztoku, aby bylo tak tvrdé, že odolalo šípům. Do boje pak Aztékové přinášeli zbraně, které byly opravdu exotické a na dnešní dobu hodně podceňované.

Aztékové byli vybaveni řadou zbraní, které nebyly určené pouze k zabíjení, ale také k ochromení, omráčení a znehybnění. Všechny tyto zbraně měly jednu věc společnou: byly opatřeny velmi ostrým sopečným sklem, kterého byl v Mexickém údolí dostatek. Šlo o obsidián. Už jste slyšeli výraz „ostrý jako břitva“? Obsidiánová čepel je mnohem ostřejší než břitva. Někdy je i ostřejší než chirurgický skalpel!

Obsidián může být tvrdší než ocel a mnohem pevnější, ale zároveň je nesmírně křehký, proto se z něj nedají dělat dlouhé meče. Aztékové vymysleli geniální řešení, kterým se stal maquahuitl, aztécká obdoba meče.

V podstatě je to vytvarovaný kyj z tvrdého dřeva s drážkami na bocích, ve kterých jsou zasazeny ostré čepele z obsidiánu. Tím tento kyj získal ostré sečné hrany. Když maquahuitl zasáhl lebku, pronikl masem, svaly a šlachami, roztříštil lebku a poškodil mozek. Nepřítel byl okamžitě mrtvý. Ta zbraň má sloužit bohu, kterým byl v tomhle případě Tezcatlipoca, bůh noci. Dají se s ní sekat končetiny a uvádí se, že s ní jde useknout i koňskou hlavu! Neobyčejná sečná síla maquahuitlu spočívala v tom, že s ní bojovník švihnul a potom přitáhl zpátky. Maquahuitl způsoboval spíš tržné než sečné rány, takže rány krvácely mnohem více než sečné rány. Byla to jakási obsidiánová řetězová pila. Ale aby Orlí a Jaguáří bojovníci získali zajatce pro obětování, potřebovali zbraně, které dokázaly nejen zabíjet. Chtěli si podmanit své nepřátele, a právě k tomuto účelu se dal použít jejich kyj. Jeho tupou částí mohli své nepřátele doslova ubít k odevzdání se. Rána se dala použít na klouby, ramena, kolena, na všechna zranitelná místa, až nepřítele ubili do bezvědomí.

Aztékové vyráběli z obsidiánu také hroty oštěpů a šípů. Takové hroty byly lehké, tvrdé a neuvěřitelně ostré. Ale bez potřebného nástroje k zasažení cíle by jim byly k ničemu. Aztéckou zbraní pro boj na dálku byl první skutečný zbraňový systém, jaký kdy člověk sestrojil. Vrhač oštěpů atlatl vznikl už před 10 000 lety.

V podstatě je to jen dlouhý kus dřeva, který má uprostřed drážku a otvor pro oštěp. Tato kombinace vysílala smrt na dlouhou vzdálenost. Samotný atlatl vypadá celkem nevinně, ale je to zbraň, pro kterou je střelivem oštěp. Atlatl je umělým prodloužením válečníkovi ruky, zdvojnásobí sílu a prodlouží oblouk při hodu oštěpem. Šíp nebo oštěp je tak vržen větší silou a rychlostí. Orlí nebo Jaguáří válečník vyzbrojený atlatlem může skolit nepřítele až na vzdálenost 100 metrů! Pokud nepřítele zasáhli do krku nebo do srdce a ten neměl brnění, pak ho zabili. Ovšem atlatl není primárně určen k zabíjení, ale ke znehybnění. Jeho hlavním účelem je ochromit a znemožnit pohyb. Když vás oštěp zasáhne do ruky nebo do nohy, zásah vám končetinu ochromí, takže nemůžete utéct a nemůžete bojovat. Jste zranění, ale nejste mrtví.

 

 

Tlacochtli byl dlouhý pružný oštěp s obsidiánovou špičkou. Pro své oštěpy Aztékové používali obsidiánové čepele s ostrými hranami a ostrým bodným hrotem.

Připevňovali ho na oštěp, aby měli delší dosah. Dokázali se tak vyhnout zbraním svých nepřátel a zasáhnout je na zranitelných místech. Dá se jím zasadit spoustu zásahů. Můžete nepřítele bodnout do krku, do slabin nebo do podpaží. A pořád se nacházíte mimo dosah zbraní nepřátel. Oštěp s obsidiánovým hrotem byl také používán pro kontrolu zajatců. Velmi se hodí pro řazení zajatců. Můžete je jím nasměrovat, kam potřebujete. A pokud je to nezbytné, můžete oštěp otočit a udeřit zajatce, aby byl poslušný a uklidnil se.

 

 

Aztécká posvátná zbraň pro vraždu zblízka se jmenovala tecpatl. Byl to pekelný nůž s obsidiánovou čepelí.

Tenhle nůž se používal v bitvách a také na propíchnutí lidského srdce, dokud ještě bilo. Aztécký nejvyšší kněz zapíchl ceremoniální nůž tecpatl a otevřel jím hruď posvátné oběti. Říká se tomu torakotomie a provádějí to současní chirurgové, ovšem používají jinou techniku než Aztékové. Chirurgové sice nevyřezávají srdce, ale musejí se k němu dostat. V dnešní době se k srdci dostávají mezi žebry. Ale aztécký kněz šel pod žebry, takže musel nadzvednout hrudní koš, zarýt se dovnitř a srdce doslova vyrvat. Bylo to brutální. Na tom je zajímavé, že když srdce vytrhnete, bude bít dál. Vzhledem k tomu bude poslední vzpomínkou toho člověka, jak něčí ruka drží jeho srdce!

 

 

Aztékové měli také speciální zbraň, kterou bylo možné usmrtit na vzdálenost, která je větší, než dvě fotbalová hřiště! Tou zbraní byl prak tematlatl. Aztékové vzali kameny ve tvaru míče na rugby míče a vystřelovali je na vzdálenost 200 metrů. Řemeny praku tematlatl byly vyrobené z rostliny agáve, ze které Aztékové dělali většinu šatstva a alkoholu. Aztékové měli brusku na kámen, která vytvarovala všechny kameny do stejného tvaru. Všechny měly stejný tvar a stejnou váhu, aby se, až by šli do boje, nemuseli starat o nějaké vyvažování. Tematlatl byl vůbec nejvražednější prak, jaký kdy existoval.

 

 

PŘÍCHOD ŠPANĚLŮ

Duben 1519. Aztécký vládce Montezuma vládne již 17 let a stál v čele říše, která nikdy nebyla větší a nikdy nebyla mocnější. Ale tohoto vládce i všechny jeho rádce sužovaly velké obavy. Aztécká kultura velmi silně věřila na znamení, a právě v této době se objevilo hned 12 znamení toho, že nastane katastrofa. Noční oblohu křižovaly ohnivé paprsky, voda v jezerech začala bublat a vřít, chrámy začínaly bez zjevných důvodů hořet a lehly popelem…

Ale pak vládce obdržel znepokojivé zprávy z pobřeží. Byla tam spatřena neznámá armáda s plovoucími hrady. Na břeh vystoupili podivní lidé. Měli bílou kůži, na sobě podivné obleky a byli vyzbrojeni neznámými a výkonnými zbraněmi. Hernando Cortéz a malá armáda conquistadorů přistáli na americké pevnině na Velký pátek roku 1519. Chtěli tuto zemi získat pro svého boha a pro španělského krále. A také měli v plánu velmi zbohatnout.

Ovšem Španělé jsou sledováni. Orli a Jaguáři sledují každý jejich pohyb a do hlavního města posílají naléhavé zprávy. Montezuma chtěl zjistit, co jsou tito vetřelci zač, co mají, co chtějí a jak s nimi jednat. Vládce svolal válečnou radu, aby sjednala plán akce. Mnoho rádců bylo dříve členy v armádě, takže Orlí a Jaguáří bojovníci byli jistě také součástí válečné rady. Válečná rada se pokoušela pochopit podivné kresby cizích vetřelců. Jejich pozornost upoutaly hlavně obrázky zvláštní a výkonné pro ně dosud neznámé zbraně - muškety. S touto náhodnou vražednou zbraní můžete zabít na hodně velkou vzdálenost. Navíc je hlučná, jde z ní kouř a vydává rány. Aztékové nestrnuli jen proti neznámým zbraním, ale i proti neznámým zvířatům, která si Španělé přivezli s sebou. Konkrétně dvě zvířata: koně a psi. Aztékové byli koňmi naprosto ohromeni. A španělští bojoví psi naháněli hrůzu. Koně ani psi cvičené k zabíjení Aztékové nikdy předtím neviděli. Byla tam spousta neznámé technologie a s tím vším přišel strach.

Montezumův mladší bratr Cuitláhuac, vůdce Orlích bojovníků se však nenechá jen tak snadno vyděsit. Tento zkušený velitel vyžaduje okamžitou a rychlou akci, která by cizince zničila. Zdůvodňuje to tím, že sice možná mají zvláštní nové zbraně, ale je jich míň a Orlům a Jaguárům se nemohou rovnat. Montezuma však vidí v cizincích spojení s Quetzalcoatlem, bohem s bílou tváří, který zmizel přes moře směrem na východ. A tento vůdce s bílou tváří skutečně přišel z východu. „Je snad Cortéz jedním bohů?“ Na základě této úvahy Montezuma odmítá na cizince zaútočit. Navíc si myslí, že vojenský zásah není správný postup, jak je udržet dál od hlavního města.

Aztéčtí zvědové zjistili, že je jedna věc, které si tito cizinci cení nadevše ostatní: zlato. A tak se Montezuma rozhodl cizince uplatit. Cortézovi byly doručeny nádherné drahé dary. To bylo to poslední, co měl Montezuma udělat. Španělé si pomysleli: „Jsme na stopě velkého bohatství. Chceme víc!“ Španělští vojáci mířili stále dál, přímo do hlavního města říše. Čím více zlata jim Montezuma sliboval, tím větší bohatství tam podle Španělů muselo být. A tak Cortéz stanul před branami města.

 

KONTAKT

8. listopad 1519. Po sedmi měsících vyčerpávajícího pochodu se Cortézovi a jeho armádě naskytnul první pohled na aztécké hlavní město Tenochtitlán. Nikdy nic podobného neviděli. Teprve v té chvíli spatřili v plné šíři bohatství Aztéků. Při pohledu na město s velkými stavbami, postavené na ostrově s výhledem na sopky se zasněženými vrcholy oněměli úžasem.

Cortéz se nakonec setkal s mužem, jehož bohaté říše se chystal zmocnit. Podle španělských kronik došlo k výměně darů mezi oběma muži. Historikové se dodnes nemohou shodnout, jestli Montezuma přijal Cortéze jako boha nebo jako velvyslance mocné cizí říše. Nicméně není pochyb o tom, že se Španělům dostalo velmi vřelého přijetí. Vládce dopřával Cortézovi a jeho mužům to nejlepší, co jim mohl nabídnout. Ať už náhodou či záměrně však Montezuma ubytoval Španěly v bývalém panovníkově paláci, odkud mohli být pod neustálým dohledem Orlů, kteří měli areál velmi blízko. A aztéčtí válečníci byli taktéž pod dohledem Španělů. Španělé v nich podle vzhledu okamžitě rozpoznali vojáky. Aztéčtí válečníci byli však chováním Španělů udiveni. Zdálo se, že je mnohem více zajímá, jak přijít ke zlatu, než že by byli skutečnou vojenskou hrozbou. Aztékové v tu chvíli ještě ani v nejmenším netušili, koho to vlastně vpustili do města…

Mezi Španěly a Aztéky panuje křehké příměří. Ale to jen do chvíle, kdy se Cortézovi donesou zprávy o situaci na pobřeží. Sedm španělských conquistadorů bylo zabito a obětováno aztéckým způsobem. Aztéci Španěly zajali a násilím je přivázali k oltáři, pak jim vyjmuli srdce z hrudi. Španělům v hrůze dochází, jaký osud je čeká, pokud na ně Orlí bojovníci zaútočí. Nicméně Španělé byli odhodlaní se pomstít. Cortéz využije situace a s pomocí svých vojáků zajme Montezumu jako rukojmí. Cortéz byl velice chytrý, protože vládci tvrdil: „Já vás tu nechci držet. Klidně bych vám dovolil vrátit se, kdybych mohl. Ale všichni mí kapitáni křičí po vaší krvi. Dělám to jen ve vašem nejlepším zájmu.“ Není zcela jasné, proč Montezuma těmto hrozbám nakonec podlehl, nakonec se však podrobil a nechal se uvrhnout do domácího vězení. Ať už to bylo jakkoliv, únos vládce rozpoutal v jinak stabilní říši nebývalou krizi. Pohledy všech nesouhlasících válečníků se nakonec opřely k Montezumovu bratrovi Cuitláhuacovi. Ten byl proti Španělům už od začátku. Jenže podle aztécké kultury se nikdo nemůže vzepřít rozhodnutí vládce. Panovník byl pro ně nejvyšším velitelem armády, nejvýše postaveným mužem v říši a polobohem. Pokud tedy s něčím souhlasil, ostatní už s tím mnoho nesvedli. Situace se vyhrotí ještě víc poté, co Cortéz požádá klíč od královské pokladnice. Kvůli tomu se Španělé přeplavili přes moře a riskovali životy. Pro šperky, drahé kameny a obrovské množství zlata.

Cortéz nyní s Montezumovým souhlasem vládne celému městu a dokonce zrušil oddíl Orlích bojovníků. Ale potom bylo jeho křehké příměří narušeno…

 

ZVRAT

24. června 1520. Cortéz se vrací z výpravy na pobřeží a nachází vzbouřené město. Zjišťuje, že jeho vojáci jsou v obležení Aztéků a hladoví v paláci, ve kterém pobývali. Alvarado, kterému svěřil velení, totiž nechal během náboženského svátku v hlavním chrámu zmasakrovat na 1 000 vysoce postavených Aztéků, včetně zkušených Orlích bojovníků. Pro aztécké válečníky to byla poslední kapka a rozhodli se začít bojovat. Rozhodli se, že Montezuma je ztracený případ. Nahradili ho ještě zaživa, což bylo neslýchané. Pro válečníky připadal v úvahu jen jeden kandidát pro vůdčí pozici: hrdina bojů Cuitláhuac. Orlí bojovníci jsou opět povoláni zpět do služby. Španělé jsou uvězněni v paláci a začíná jim docházet vše potřebné.

Aztékové byli v přesile, a tak Cortéz požádal Montezumu, aby předstoupil před svůj lid a požádal ho, aby nechal Španěly odejít z města. Jenže lid začal svého panovníka urážet a zasypal ho kameny. Montezuma byl smrtelně zraněn a Cortéz stál před těžkou volbou: buď bojovat proti přesile, nebo se vzdát s nevyhnutelnými následky.

Mezitím Cuitláhuac svolal své nejlepší bojovníky na tajnou poradu. Zde je seznámil se svou strategií na zničení cizí armády: vyhladoví conquistadory a oni se jim pak budou muset postavit a bojovat. Pokud se Španělé rozhodnou uprchnout, Orlí bojovníci budou připravení. Celé město je obklopeno jezerem. Jediná cesta ven vede přes jeden z pěti kanálů, které spojují Tenochtitlán s pevninou. Jenže Cuitláhuac zná zaručený způsob, jak odříznout únikovou cestu a uvěznit Španěly ve městě. Aztékové zničili většinu mostů, po kterých lidé přecházeli přes kanály. Spočítali si, že pro uvězněné vojáky to bude nebezpečné místo. A pokud se Španělé přece jen dostanou k poničenému kanálu, budou Orlí válečníci připraveni chopit se příležitosti zničit ustupující vojáky. Je snazší někoho zabít, když ho srážíte do vody.

 

LA NOCHE TRISTE

30. června 1520. Situace ve španělském paláci začíná být stále zoufalejší. Cortéz vylezl na palácové zdi, aby prozkoumal možné únikové cesty. Ale to, co viděl, ho šokovalo: viděl, že mosty jsou zničené nebo zcela nepoužitelné. A co hůř, conquistadorům už skoro došla voda, jídlo a střelný prach. Jejich možnosti jsou špatné: buďto utéct a čelit rychlému konci z rukou Orlích válečníků, nebo zůstat v paláci a pomalu zemřít hlady. Rozhodli se, že budou muset utéct. Cortéz je možná uvězněný, ale tento Španěl se nevzdává bez boje. Rozkázal svým mužům, aby ze střechy paláce vytrhali všechny dřevěné trámy. Vojáci svázali trámy dohromady a doufali, že tento improvizovaný most překlene díry přes kanál. Ale ještě než se Španělé vydali na útěk, rozdělili si zlato a každý dostal svůj podíl. Spousta vojáků si do svého oděvu narvala zlato. A pročpak také ne? Byla by škoda zde takové bohatství zanechat.

1. července 1520. Je půlnoc. Španělé vyrazili. Nikým nerušeni procházejí městem a míří ke kanálu. Město mělo rovné ulice, takže nebylo těžké najít cestu. Zdálo se, že všechno probíhalo hladce. Španělé se dostali až k jezeru, když v tom… Orlí bojovníci zaútočili na Španěly a přenosný most záhy zničili. Byli připraveni zabít tolik conquistadorů, kolik jen půjde. Nyní byli Španělé uvězněni po celé délce kanálu. Aztékové na ně útočili ze všech stran, zatímco oni se snažili prchat úzkými kanály. I když měli Španělé důmyslné zbraně, Orlí válečníci je zcela odřízli. Španělé se museli brodit vodou a přeskakovat díry v kanálech na místech, kde dříve bývaly mosty. A pak vypukl chaos. Lidé šlapali po lidech a snažili se utéct.

Za svou touhu po zlatě zaplatili Španělé vysokou cenu. Běží o život a přitom nesli velkou váhu zlata, takže byli buď neuvěřitelně stateční, nebo hloupí. Spousta vojáků díky tomu špatně skončila, protože váha zlata, které měli schované v oblečení, je stáhla ke dnu.

Cortéz spolu s pár muži unikl, ale mnoho z jeho mužů obklíčili, spoutali a odvlekli Orlí válečníci. Věděli přesně, co mají se zajatci udělat. Celé dlouhé měsíce museli hrdí Orlí válečníci snášet ponižování ze strany španělských okupantů, nyní nastal čas se jim pomstít. Španělé, kteří se dostali do bezpečí pevniny, nemohli dělat nic než pozorovat dění ve městě s naprostým zděšením. Pohled na lidské oběti na pyramidách, křik jejich spolubojovníků, které vraždili… Orlí válečníci rozprášili většinu Cortézovy armády a získali zpět velké množství uloupeného pokladu. Legenda praví, že když Cortéz pozoroval vražedné pole, rozplakal se. Španělé tuto noc nazývají „La Noche Triste“ neboli „Smutná noc“. Pro Orlí bojovníky to byla nejslavnější chvíle.

 

ZÁNIK AZTÉCKÉ ŘÍŠE

Během roku se Cortézovi podařilo shromáždit novou armádu, která se znovu vydala k Tenochtitlánu. Po dlouhých měsících krutých bojů se Španělé konečně zmocnili zničeného města. Orlí válečníky ale nakonec neporazila chladná španělská ocel. Španělé s sebou totiž přivezli devastující zbraň, o které ani netušili, že ji v arzenálu mají: nemoci. Pravé neštovice, plané neštovice a zarděnky se mezi původními obyvateli rozšířily rychleji, než dokázali sami dobyvatelé vůbec cestovat. Oni sami byli vůči těmto chorobám imunní, ale rodilí Američané nikdy neštovice neviděli a byli zdecimováni. Mělo to za následek to, že dobyvatelé s 900 vojáky byli schopni zničit Aztéckou říši. Stovky tisíc lidí, možná dokonce milion a více zemřely jednoduše proto, že byli vystaveni virům bílého muže. Během 100 let od Cortézova přistání na pobřeží Mexika klesl počet Aztéků o 90 procent!

Historie se často zmiňuje o aztéckých bojovnících jako o beznadějně neúspěšných, když stanuli proti conquistadorům. Nicméně je zřejmé, že v onu Smutnou noc Orlí válečníci Španěly, později nejmocnější národ v Evropě, jednoznačně rozdrtili. Bylo to pro Aztéky důležitým vítězstvím. La Noche Triste byla pro Aztéky taktickým vítězstvím: sice Španěly porazili, ale ti přece jen unikli. Kdyby je ovšem zabili všechny, kdo ví, jakým směrem by se ubíraly dějiny. Aztéckou říši mohl klidně potkat úplně jiný osud…

Dnešní hlavní město Mexika stojí na pozůstatcích jednoho z nejúchvatnějších měst, jaká byla kdy postavena, a na kostech jedné z nejsilnějších bojových armád, které byly kdy vybudovány: aztéckých Orlích a Jaguářích válečníků.

 

 

 

Zdroje obrázků:

Aztécký Orel: https://sites.google.com/site/colonialmuseum/home/aztec-symbols

Aztécký Jaguár:

http://thelastdiadoch.tumblr.com/post/121200787615/cu%C4%81uhoc%C4%93l%C5%8Dtl-part-1-ocelotl-jaguar-warrior

Maquahuitl:

https://www.reddit.com/r/knives/comments/3cqqxp/can_rknives_tell_me_where_i_can_find_a_modern/

Atlatl: http://www.komarckart.com/ccg_ana28.html

Tlacochtli: http://www.komarckart.com/ccg_ana28.html

Tecpatl:

http://www.britishmuseum.org/research/collection_online/collection_object_details.aspx?objectId=8871&partId=1&searchText=Aztec+knife&page=1

Tematlatl: http://slinging.org/forum/YaBB.pl?num=1172017416/3461

Aztécká říše: https://aztecprojectempire.wordpress.com/maps/

 

MWY5N2YwYW